Pod imladrijskou hvězdou

Elladan zvedl hlavu od rozečtené knihy, když jeho bratr doslova vtrhl do jeho pokoje. S klepáním se neobtěžoval, ostatně jako vždy. „Tak co se děje tentokrát? Co ti otec chtěl?“ odložil svazek stranou, protože mu bylo jasné, že ho už dnes nedočte. Elrohir byl rozčilený a on ani nemusel být jeho dvojče, aby to poznal. Vstal a nalil dva poháry rudého vína. Jeden podal Elrohirovi, který se doslova sesunul na pohovku, a s druhým se sám usadil do lenošky před krbem. „Musím se ženit!“ Elrohir si zhluboka lokl, zatímco Elladan jen usrkl. „Aha.“ prohodil klidně. „A koho si budeš brát?“ Starší z bratrů se na okamžik zarazil, ale brzy získal svoji obvyklou sebejistotu. „Na tomhle snad nezáleží, ne?“ vyštěkl. „Bohatě stačí to, že musím, ne?“ Elladan pokrčil rameny. „Jistě, ale mě by stejně zajímalo, která dívka bude mojí švagrovou!“ Dostalo se mu za to hněvivého pohledu. „Nějaká lidská holka! Spokojenej?“ odsekl. „Hmm, mohl bys být trochu přesnější, bratře! Ale řekl bych, že nebude těžké na to přijít!“ Elladan znovu zamyšleně upil lehce trpkou tekutinu. „Musíš si ji vzít, takže by to mělo souviset s naší situací … a určitě to nebude nějaká bezvýznamná holka z kuchyně, tedy někdo s vysokým postavením … dokonce tím nejvyšším … Ano, to bude ono! Mám to!“ oznámil po chvíli vítězoslavně.
Elrohir mlčky sledoval svého bratra. Ani ho nenapadlo rušit ho z jeho zamyšlení. A musel si přiznat, že by ho to vlastně také zajímalo. Vždyť měl s tou ženskou strávit část svého života! „Nuže? Kdo je má nastávající, bratře?“ zeptal se, když se Elladan neměl k dalšímu pokračování. „Podle mě je to Markéta, dcera krále Radana.“ Elrohir na něho vytřeštil oči. „Žertuješ?“ Elladan potřásl hlavou. „Rozhodně ne! Odpovídá všem bodům zadání!“ Elrohir si pomyslel, že tráví moc času s Erestorem. Bratři setrvali několik minut ponořeni v mlčení.
„To snad ne!“ promluvil Elrohir jako první. Když o tom tak přemýšlel, tak si byl skoro jist, že se Elladan nemýlí, ale ta představa byla příliš děsivá. Dokonce i pro něho. I k němu se donesly zkazky o Radanově dceři. Podle nich byla … nehezká a svéhlavá! Sice o své budoucí ženě ještě pořádně nepřemýšlel, ale rozhodně si ji nepředstavoval jako škaredou a drzou holku! Elladan nejspíš četl jeho myšlenky, protože se na něho povzbudivě usmál. „Hlavu vzhůru! Prý se skvěle vyzná v léčitelství a ranhojičství!“ Elrohir vyprázdnil svoji číši a bez ostychu si nalil další. „Jenže koukat se na ni nedá! A já se nechci každý den vracet k hašteřivé ženské!“ Elladan chápavě pokýval. „Nikdo po tobě přece nechce, abys ji samou láskou nosil na rukou, ne? Jestli jsem to dobře pochopil, tak půjde o formální manželství, takže tu vlastně bude mít o trochu lepší pozici než rukojmí! Třeba s ní ani nebudeš muset spát! Nebo možná jen jednou, abyste váš svazek naplnili, a pak konec! Budete se vídat jen při oficiálních příležitostech a v soukromí se můžete jeden druhému vyhýbat! Jsi koneckonců válečník a nikdo neočekává, že budeš celé dny sedět v Imladris! Pro tebe se vlastně nic nezmění!“ Elladan se snažil svého bratra povzbudit. „A má to ještě jednu výhodu, bratře! Je smrtelná, takže ji dlouho na krku mít nebudeš!“ Elrohir se hořce zasmál. „Jenže při mém štěstí tu bude až do sta let!“ Elladan se napil a chvíli válel víno po jazyku. „No, a co? I kdyby, tak co je sto let proti věčnosti? Nic! Jen okamžik!“
Elrohira to moc neuklidnilo. Bratr měl pravdu, jenže ten kdo, se musí oženit není on! On se nebude muset přetvařovat, aby dodal aspoň zdání toho, že svou ženu respektuje. Dobře si pamatoval, jak se jejich otec a matka zúčastňovali oslav. Chovali se k sobě s úctou, ale naprosto chladně. Tehdy sám sobě přísahal, že on takhle nikdy neskončí! Ale, jak se zdálo, tak tenhle slib nesplní.
Elladan svého bratra takřka soucitně pozoroval. Snažil se mu zvednout náladu, ale bylo mu jasné, jak se nejspíš cítí. Ale oba dobře věděli, že tohle je riziko jejich výsadního postavení. Byli princové a Elrohir ještě k tomu prvorozený, což sebou neslo mnohem větší odpovědnost. Jen by ani jednoho z nich ani ve snu nenapadlo, že se jejich otec dostane do situace, kdy bude potřebovat, aby jeho syn uzavřel manželství z politických důvodů. Vždyť v čele imladrijské armády stojí Glorfindel osobně, tak jak se mohli dostat do téhle situace? Nepřátelé by měli v hrůze prchat jen při vyslovení jeho jména a ne vzdorovat!