Možná jen
+ + +
» autorka: Maryje... |
|
Pod jedním víčkem slzy
pod druhým splín
na rtech smutný úsměv
to nejsem já...vím
Jako poletující pápěří
netečná-bez vůle své
proč mi nevěříš
máš přece srdce mé
Copak neslyšíš
jeho smutný tlukot....
mou touhu necítíš
je jak vodopádu hukot
Možná pro tu,co blíž máš
nevnímáš mé volání
jinému srdci nasloucháš
a to mé jsi zahodil-ať ti nebrání.
pod druhým splín
na rtech smutný úsměv
to nejsem já...vím
Jako poletující pápěří
netečná-bez vůle své
proč mi nevěříš
máš přece srdce mé
Copak neslyšíš
jeho smutný tlukot....
mou touhu necítíš
je jak vodopádu hukot
Možná pro tu,co blíž máš
nevnímáš mé volání
jinému srdci nasloucháš
a to mé jsi zahodil-ať ti nebrání.
Tipů: 46
» 20.01.12
» komentářů: 23
» čteno: 1363(54)
» posláno: 1
» nahlásit
» 20.01.2012 - 21:03
Smutná báseň, smutný hlas
ozvěnou tu zní,
bude líp, až vzejde jitřní jas.
ST
ozvěnou tu zní,
bude líp, až vzejde jitřní jas.
ST
» 21.01.2012 - 12:29
Paulmatthiole
Křídla zlámaná realitou...
» 13.02.2012 - 22:54
Anonym
Tvůj hlas - nádherná šílenoST !
» 07.03.2013 - 21:43
Co počít když jeho láska
mizí mi stále víc a víc
a moje k němu nezeslábla
nemohu dělat vůbec nic?
Když od Ní přijde, po Ní voní
já mlčím, pláču v duši jen
což naše láska kdysi byla
jen můj naivní, dětský sen?
Je možné, že ten, co je mi vším
mne náhle krutě zahodil
a ve svém srdci, můj starý obraz
zas novým, mladým, nahradil?
Proč diví se, že nehartusím
netřískám v bytě nádobí
že nedělám mu doma peklo
jak zdálo by se rádo-by?
Já miluji ho celou duší
i chyby ráda odpustím
však nechci aby se to vleklo
spíš svět, než jeho opustím.
mizí mi stále víc a víc
a moje k němu nezeslábla
nemohu dělat vůbec nic?
Když od Ní přijde, po Ní voní
já mlčím, pláču v duši jen
což naše láska kdysi byla
jen můj naivní, dětský sen?
Je možné, že ten, co je mi vším
mne náhle krutě zahodil
a ve svém srdci, můj starý obraz
zas novým, mladým, nahradil?
Proč diví se, že nehartusím
netřískám v bytě nádobí
že nedělám mu doma peklo
jak zdálo by se rádo-by?
Já miluji ho celou duší
i chyby ráda odpustím
však nechci aby se to vleklo
spíš svět, než jeho opustím.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Pocit. . . | Následující: V soukolí