Wanted Cowboy, Kapitola 1 - Město bez zákona 2/2

Vešel dovnitř, bylo tady hrozné dusno, snad ještě horší než venku, proto se snažil co nejrychleji vyhledat stájníka, aby tu nepošel. Okolní boxy, které míjel zely prázdnotou, vypadalo to, že tu neměli velké kšefty za ustájení koní, když tu žádní nebyli. Doufal ale, že tu bude někdo, kdo to tady má na starost.

Jesse měl štěstí, stájníka po pár krocích našel spát až úplně v tom posledním boxu vzadu na seně. Vedle něj se povalovala prázdná láhev od nějaké kořalky.

„Hej!“ křikl Jesse. „Vstávej, chlape! Chci si tu ustájit koně.“

Odpovědí mu bylo jeho hlasité chrápání, které mu rozdrásalo uši. Povzdechl si. Skvělé, další ožrala, který je zpitý do bezvědomí. Nemělo by mě to ani v tomhle městě překvapovat, tohle je totiž všude stejné.

Otočil se k odchodu, když v tom si všiml v rohu boxu vědra s vodou. Pustil otěže a vydal se k němu, když ho zvedl ze země, vracel se s ním ke stájníkovi a celý obsah na něj převrhl. Už se strachoval, že to nezabralo, ale hubený chlapík sebou najednou trhl, zamžoural na něj a vykřikl naštvaně: „Zbláznil jste se, chlape? Co si-“

„Chci si ustájit koně!“ skočil mu do řeči a zopakoval svou žádost. Stájník začal cosi nevrle bručet, otráveně se posadil a promnul si oči. Jesse k němu přistoupil a vytáhl ho na nohy. Měl chuť ho i profackovat, aby se probral, ale ovládl se.

Chlapík mu chtěl cosi odseknout, ale všiml si jeho tvrdého pohledu, tak jen opatrně přikývl na souhlas. „Jistě, jistě. Bude to za půl dolaru za noc, i s krmením.“

Vytáhl z kapsy vesty minci a podal ji starému muži. Ten do ní zkusmo kousl, aby si ověřil její pravost, a pak pronesl: „Dobrá tedy.“

„Starejte se o ni dobře.“ Kývl hlavou ke klisně a pohladil ji po hřbetě nosu, ona zastřihala ušima a foukla mu nozdrami do obličeje.

„Jistě, pane. Nemusíte mít strach.“

Dvěma prsty Jesse letmo mávl chlápkovi na rozloučenou a předal mu otěže, před odchodem si ještě sebral svoje věci. Winchestrovku si přehodil přes rameno, do druhé ruky vezal brašnu a odešel. Venku před stájí se zhluboka nadechl, kdyby tam byl déle, tak by se udusil ze smradu, který se linul z toho chlápka. Pomalu vykročil stejnou cestou, kterou sem přišel. Zastavil se až před hotelem. Přehodil si brašnu přes pravé rameno, winchestrovku si dal podél těla, levým ramenem drcl do dveří a vešel dovnitř.

Uvnitř hotelu to vypadalo celkem útulně, i když obyčejně, ale co na tom sešlo, hlavně že se vyspí po dlouhé době v posteli, a ne na tvrdé zemi. Jesse zamířil k pultu, který se nacházel naproti dveřím.

„Chci se ubytovat,“ vyhrkl bez okolků na šedivého recepčního.

Malý muž za pultem byl jeho otázkou zaskočený, nejprve si ho prohlédl, a pak odvětil nevěřícně: „Chcete... Pokoj?“

„Ano, pokoj,“ pousmál se. „Jsem snad v hotelu, ne?

Recepční sebou škubl. „Ale jistě,“ přikývl. „Hned to bude.“ Sklonil se, načež vyndá na pult celkem zaprášenou knihu, otevřel ji a chvíli v ní listoval. „Bude to za dva dolary na noc, pane. Se snídaní i s horkou lázní. Všechno je zajištěno v ceně.“

„Výborně,“ přikývl Jess. „To beru.“ Položil si pušku na stůl a rukou zašátral v kapse, ze které vytáhl dvě mince a vhodil je před muže. Ten po nich rychle chňapl rukou, aby se náhodou nezakutálely na podlahu. Stejně jako stájník vyzkoušel jejich pravost, a pak si je schoval do kapsy u vesty a zahleděl se do knihy, poté mu položil otázku: „Jak se jmenujete? Musím si vás zapsat do knihy hostů.“

„Jsem J.D.,“ odpověděl mu. Mužík k němu zvedl svou hlavu. „J.D.? A to je zkráceně...?“

„To vás nemusí zajímat,“ odsekl a zatvářil se nadmíru zle. „Prostě si tam napište, co chcete.“

Recepční tedy bez dalších řečí do knihy něco zapsal, a potom na pult položil malý, zrezivělý klíč. „Váš pokoj je v prvním patře, pane. Číslo sedm. Chodba vlevo.“

S „Díky.“ si klíč vzal. „A rád bych si dal tu horkou lázeň.“
„Jistě, pane,“ přitakal recepční. „Hned to zařídím.“

Jesse opět přikývl a pomalu zamířil do svého pokoje. Hned, co vyšel schodiště, prošel chodbou a odemkl si dveře, pohled mu padl na skromnou obdélníkovou místnost s jedním oknem, u kterého stála postel. Dále tu byl jeden malý stolek a na něm položené zrcadlo, džbán a lavor, dokonce tu byla vedle postele i skříň. Nebylo to sice nic převratného, ale jemu to bohatě stačilo, i když za dva dolary by v jiných městech dostal o hodně lepší ubytování. Ale, kdo chce moc, nemá nic, proto to neřešil.

Kopl nohou do dveří, aby se zavřely a vydal se k posteli. Položil na ni brašnu, winchestrovku, odepnul si kožený opasek, na kterém se mu pohupoval v pouzdře kolt a položil ho vedle pušky. Sedl si na postel a zul si pravou botu, zatřepal s ní, načež z ní vypadl pakl složených stodolarovek. To stejné udělal i s druhou botou, ze které vypadl další pakl bankovek se stejnou sumou.

Jesse se zadíval na peníze ležící na podlaze. Nebyl moc pyšný na to, jak k nim přišel, a hlavně za jakých okolností, ale... Byl zločin okrást zločince? Podle něj nijak velký, ne v porovnání se zločinem, ze kterého obvinili jeho.

Když si na to teď vzpomněl, zkřivil tvář vztekem a zatnul ruce v pěsti, až mu zbělají klouby. Během jediné noci jsem přišel o vše, na čem mi kdy záleželo a ochránci zákona mají ještě tu drzost tvrdit, že jsem to udělal já? A záměrně?! Hloupost!

Prudce vstal, až rošt postele zavrzal. Rychlými kroky se vydal ke stolku, na kterém byl lavor a džbán plný vody. Nalil vodu do hlubokého lavoru a ponořil do něj obličej, aby trochu zchladl, jelikož v něm začínal zase vřít vztek.
Když jeho zlost přešla, smyl ze sebe částečnou špínu a zahleděl se na svůj odraz v zrcadle. Kapky vody mu stékaly z pramínků vlasů, i po tváři ošlehané větrem a opálené od slunce. Zpod hnědých polodlouhých vlasů na něj svítily zelenohnědé oči, které vždycky bývaly plné života, teď však ztratily jiskru i důvod pro co žily.

Přejel si prsty levé ruky po neoholené a vousy porostlé bradě, zajel rukou výš a oddělal si vlasy z čela. Pod nimi se objevila hluboká jizva, která se mu táhla od spánku několik palců dál a končila za uchem, kde ji skrývaly vlasy.

Díky této zahojené ráně na hlavě přišel o velmi důležité vzpomínky, na něž se snažil den co den vzpomenout. Zatím však marně, ale i tak stále věřil, že se mu to jednou povede.

Až zjistím, kdo má na svědomí změnu mého poklidného života v noční můru, ze které se nelze probudit, proženu mu hlavou kulku. A společně s ním připravím o život každého, kdo mu pomáhal, protože vím, že to nespáchal jen jeden člověk.

Jedině tento slib, který si kdysi dal, byl důvodem, proč byl zatím pořád naživu a nevystřelil si mozek z hlavy, i když k tomu neměl kolikrát daleko. Častokrát si držel u hlavy revolver, koukal se ho hlavně a chystal se zmáčknout spoušť. Stačila by jedna kulka, jedno natáhnutí kohoutku, jedno stisknutí spouště a jeho bolest by byla pryč, i s trápením. Ale, nehledě na to, jak moc chtěl být znovu se svými milovanými, nemohl to nikdy udělat. Ne, dokud se nedozví pravdu...

Náhle se ozvalo rázné zaklepání na dveře. Jesse se rychle vrhl k penězům válících se na zemi, a strčil oba pakly bankovek pod matraci. Zatím jen provizorně, než ho napadne lepší místo, kam je schová, aby na ně nikdo nepřišel, jelikož v tomhle městě nebude bezpečné nosit u sebe tolik hotovosti. Teprve potom se vydal pomalým krokem ke dveřím, aby je otevřel. Tušil, že mu někdo přišel oznámit, že byla jeho lázeň připravená.