Wanted Cowboy, PROLOG

PROLOG


Plameny.

Byly všude tam, kam se člověk podíval. Míhající se červená a oranžová, která pohlcovala všechno ve svém dosahu a zanechávala za sebou jenom prach a popel. Vysoko k oblakům stoupal hustý, černý dým, který se spojoval s tmavou, večerní oblohou, na níž jako každou noc zářily jasné hvězdy. Dnes však byly z části zahaleny právě oním temným kouřem.

Jesse Drent se díval na dravé, zářivé, všemi barvy rudě a oranžově se pyšnící plameny, jež hladově a se spokojeným praskáním a prskáním pohlcovaly jeho ranč. Jako kamenná socha stál bez hnutí, a sledoval to všechno, co se před jeho zrakem odehrávalo. Ve své hlavě se však stále vracel k momentu, který zatím nedokázal vůbec vstřebat. Nemohl tomu uvěřit. V hloubi duše doufal, že tohle nebylo skutečné, že to byla jen ta nejhorší noční můra, ze které se celý zpocený a udýchaný probudí. Ale čím více o tom uvažoval, tím víc se utvrdil v tom, že se to doopravdy stalo.

Dva výstřely, co proťaly jindy poklidný večer, jenž by strávil u rodinného krbu, zněly Jessemu stále v uších jako ozvěna. Oči mu tlumeně zářily ve světle těch žhavých démonů. Padl na kolena a jeho tváře začaly křižovat ty nejtrpčí slzy. Nemohl tomu neštěstí zabránit, a tato skutečnost ho tížila na prsou, jako kdyby byl zasypán tisíci kameny.

Všechny sny o společné budoucnosti s dvěma nejbližšími osobami jako popel, který rozfoukává lehký větřík, zmizely pryč… Do nenávratna. Nechal je jít, aniž by se je byť jen pokusil zachytit. Nemělo to cenu. Stejně tak jako plameny ničily jeho domov, spalovalo i jeho vědomí všechny památky na to, co mohlo být, kdyby k tomuto incidentu nedošlo.

Nikdy.

Slyšel blízko sebe hlasy, ale slova dotyčných mužů nevnímal, neměly pro něj žádný význam. V jeho hlavě bylo najednou hrozné ticho. Proklaté a zlověstné… Vznášelo se nad ním jako temný mrak a dusilo i praskající plameny, které jako by se bály tenhle okamžik přerušit. Ani vánek nezašeptal. Bylo tu jen to mrtvolné ticho, jež rušilo praskání hořícího dřeva.

A najednou si k Jessemu našly cestu jeho vlastní myšlenky… Musel se ptát - proč? Čím si tohle zasloužil? Proč se tohle muselo stát? Bylo snad tohle utrpení jeho osudem? V jednom jediném okamžiku přišel o všechno, co mu bylo na tomto světě drahé.

Uvnitř jeho duše se začínaly hromadit nezodpovězené otázky, na které neměl dostatečné odpovědi. A jak to tak vypadalo, nejspíš se je ani nikdy nedozví. Zbylo mu jen krvácející srdce, co nepřestane plakat, aspoň ne tak dlouho, dokud bude bít.

Zaslechl, jak se k němu přiblížily pomalé, šouravé kroky a pak uslyšel i natáhnutí kohoutku. Vzhlédl, aby pohlédl do tváře muže, který se mu nyní chystal ukončit život stejně tak, jako jeho synovi a ženě. On sám se smrti nebál, tedy... teď už ne. Neměl co ztratit, protože už to ztratil.
Nehnul pohledem, když muž před ním namířil revolver na hlavu a chystal se zmáčknout spoušť. Chtěl se smrti dívat do očí. Vlastně jen do jednoho oka, protože to druhé chránila muži černá páska. Poslední, co Jesse uviděl, byl zlověstný úšklebek, který se objevil na obličeji jeho kata.

Posléze noc proťal třetí výstřel.