Amazonka 01

Sedím na prosté lavici stlučené ze dvou prken. Vzduch ve sklepení je, k mému překvapení, jen lehce zatuchlý. Ani v nejmenším se to nemůže rovnat luxusu mého bývalého domova, ale mně to nevadí – ten všudypřítomný přepych a intriky obklopující mou rodinu… to zkrátka nikdy nebylo moje. Mého otce, generála jednoho z mnoha císařových vojenských útvarů, den co den navštěvovali nejrůznější úředníci, politikové a všemožní významní lidé, aby s ním probrali všechny důležitosti.

Z rozjímání mě vytrhne chladný průvan. Na mé bosé nohy dopadne pruh světla; kdosi vstoupí do polootevřených dveří, které jsou jedinou cestou ven z místnosti. „Vstávat, všichni,“ ozve se mužský hlas a rukou nám naznačuje, abychom vyšli za ním ven. Čekání už bylo dost, nikdo neotálí příliš dlouho. Seřadíme se na nádvoří, písek pálí do chodidel. „Nuže, zatím nebyl čas na žádné představování. Tak tedy k věci – vítejte v Ludus Magnus, největší římské škole pro gladiátory. Protože vás všechny zbavíme vašich původních jmen, budeme vás nazývat jmény, která zrodí naše bojiště či snad samo Koloseum.“ Muž dále hovoří, ale já přestávám vnímat jeho slova; místo toho se rozhlížím po dvoře. Nalevo ode mě bojuje malá skupina ocejchovaných mužů – otroci a váleční zajatci odkoupení školou. Snažím se odkoukat jejich techniku boje, ale je mi jasné, že pro mě a ostatní z mé skupiny si v Ludus Magnus přichystali něco úplně jiného.

Nejsme totiž úplně běžní gladiátoři. Nejsme ani otroci. Vlastně nejsme ani muži.

Jsme Gladiatrices. A mně říkají Amazonka.