zamyšlení se nad bolestí

podle Adamcové - i ten závěr - je vlastně odpor k tomu co, je a lepší je prostě věci přijmout tak jak jsou ...

"Musela jsem to nastavit jako dobré, protože byste mi nerozuměli. Ale ono je to vlastně takové, jaké to je. Vy máte situaci, nebo konání okolo vás jenom přijmout bez odporu. Ten ve vás vyvolá strasti těla – bolesti nebo nemoci." Ivana Adamcová

je to uvaha geniální svou chvílí, ve kterou ji podtrhuješ, jinak je (ne)původní jako řecké mýty - - --- dneska se vyhýbáme bolesti, máme Paraleny, Ibalginy, Císařské řezy, lži o tom, že tě to nebude bolet - ---SAKRA BUDE TO BOLET - A JAK !!!.......... všechno ostatní je lež

Bolest je součástí života - fyzická i duševní. Nelze je odstranit, lze jim (do jisté míry) předcházet... potom už jen s nimi žít (pokud to jde). Zneužívat vědomě nebo dokonce cíleně bolesti jiných ku svému prospěchu, ať už by měl být jakýkoliv, je špatné.

Bolest bývá setrvalá... ST

ttragelaf: cisarak boli mnohem vic nez normalni porod bez zasahovani - normalni porod temer neboli

"Udržte pozornost v přítomnosti a vše ostatní zmizí.
Skutečná zralost je dosažena ve chvíli, kdy vašim nezlomným přesdvědčením je, že se vůbec nic neděje. Nepokoušejte se stále kontrolovat život, nebo nutit věci jít určitým směrem a zjistíte, že všechno v životě plyne spontánně. Vy jste život. Kdy uznáte, že jste Nekonečno?" Mooji

"Jakmile si začneš vybírat, co by jsi měl prožívat - trpíš. Jakmile si vybíráš od koho by jsi se měl učit - trpíš. Pokud si takto neustále interpretuješ, jak věci jsou, nebo jaké by měly být, co si zasloužíš a co nikoli - trpíš. Kdykoli je zde pýcha, připoutání, soudy a touhy, ihned je zde i bolest. Když se probudíme z nevědomosti do naší přirozenosti - trápení je pryč." Mooji

z FB skupiny Seba-Vedomá žena:
ODVAHA BYŤ ZRANITEĽNOU

Bolesť je veľká učiteľka. Vyťahuje zraniteľnosť a všetky čierne diery, ktoré sa ukrývajú niekde v tele. Zraniteľnosť je stav, keď sa môžeme cítiť ako nahé, stiahnuté z kože, kde aj najmenší vánok nám spôsobuje pocit, že umierame.
Umiera naša nádej, viera, umiera naše srdce.
V zraniteľnosti je tenká hranica medzi tým, ako ju preciťujeme.
Je rozdiel byť zraniteľnou ako obeť toho čo sa deje, alebo byť zraniteľnou v svojej sile.
Ak si uvedomujeme svoju zraniteľnosť ako obeť, pripúšťame v sebe stav, kedy sme sa vzdali, kedy máme pocit, že je život proti nám a my sme jeho obeťou. Obeťou situácií, konania blízkych a tých, čo spôsobili našu bolesť. Môžeme cítiť hanbu, poníženie, ohrozenie.
No zväčša sme obeťou vlastných emócií, ktoré prežívame a stotožnili sme sa s nimi.
Nájsť odvahu ukázať svoju zraniteľnosť, a byť v tom videná, to chce vnútornú silu.
Silu, ktorú v sebe vydolujeme na to, aby sme prijali stav, v ktorom sa nachádzame. Prijať tú bolesť, ktorú prežívame. Nechcieť po sebe to, že musíme všetko okamžite vyriešiť, zakryť svoju zraniteľnosť,aby ju druhí nevideli, alebo prestali cítiť. Naopak. Dôležité je pripustiť a umožniť ju naplno prežívať, bez svojho vnútorného kritika, že niečo nezvládame, že sme zlyhali alebo nie sme dosť dobré.
Každá máme možnosť voľby. Moc rozhodnúť sa.
Našou mocou je dať si povolenie prebrať za svoj stav zodpovednosť.
Precítiť, prijať, vyliečiť a zmeniť.
Prijatím svojej zraniteľnosti začína cesta k uzdraveniu a k obnoveniu svojej vnútornej sily. Až keď prijmeme svoju vlastnú zraniteľnosť, budeme prijaté. Až vtedy prijmeme druhých pustiť ich za svoj vysoký múr vystavaný zo strachov z neprijatia.
Vtedy príde veľká úľava.
Tak s odvahou do zraniteľnosti ☺

Romana Šamanka LadyLoba: teď si pripadám ako nahá zranitelná slovenská žena, lebo s špatnym pravopisom. :-)
Rád bych vytasil nějakou vědeckou teorii o bolesti, ale žádnou nemám... Moje pozorování v tomto ohledu dospělo k frázi: že největším nepřítelem a překážkou je často člověk sám sobě. (pak jsem to opravoval na to, že někdy opravdu okolnosti nejsou v moci člověka. Takovéto "rodiče si nevybereš" nebo "něco člověk pozná až časem..." a spousta jiných situací.
To, co si neuvědomujeme nás ovlivňuje a osobnost vždycky přijde do nějakého kontaktu, lépe možná konfliktu s okolím. A člověk nějak formoluje svoje střety, ale svět může často mlčet. Takže (a už jsem se ztratil) je otázka, kdy člověk vlastně bojuje sám se sebou a ne se světem.
(vážně nevím, jestli to dává smysl)

ewon: děkuji za zastavení

Jsi si jist, že rodiče si nevybereš resp. že tvá duše si je nevybrala?

Romana Šamanka LadyLoba: jistej si nejsem... Abych odpověděl. Heh, zajímavá otázka. :-) Vpodstatě tvrdím, že duše tu nebyla před a nebude ani po. Ale o to mi vlastně ani nešlo.
Šlo mi o to ve stručnosti říct, že když člověk fňuká, tady to nejde tady mám problém atp. tak to je z velké části jeho problém, ale pak současně dodávám, že něco jeho problém skutečně není - to s rodičema byl jen příklad.
Myslíš teda, že si člověk může (nebo jeho duše) úplně za všechno, včetně toho, že si vybere i že se narodí v Africe, nebo že má třeba HIV, proč by to jako robil...? :-)
Tady nutně musí přijít esoterický vysvětlení, zdá se mi.

Nikdy se od ničeho neodvracej jen proto, že to vypadá ošklivě, nepříjemně nebo bolestné.
Vědomě se rozhodněte, že se budete milovat za to, že něco, co vám připadá odporné, vidíte jako něco odporného. Pokud možno soustřeďte se na to tak dlouho, dokud se to nestane krásným nebo dokud vám to přestane vadit

Thaddeus Golas == Líného muže/ženy cesta k osvícení

"Hluboká víra byla mojí vlastností, díky níž jsem se dovedl dostat k poznání co je v životě nejdůležitější, jakým způsobem je žádoucí si stanovit životní priority, abychom mohli bezbolestně , s úsměvem na rtech a s hřejivým pocitem ve svém mystickém srdci - na duši - procházet jednotlivými životními situacemi. Dnes již vím a chci se o poznané i dělit."
Stále se láme pomyslný chleba - my se buď z Řádu vychylujeme (a potom nás to bolí) nebo se Řádu více a více blížíme. V ideálním případě právě teď v Řádu pravdy a lásky žijeme. A blížit se Řádu, žít v Řádu ... to znamená vědomý, radostný, bezbolestní život ve štěstí.

Bohumila Truhlářová - Základní učebnice štěstí 1.

A tak pojďme trénovat schopnost přijmout vše, co nás v životě potkává.

Bohumila Truhlářová - Základní učebnice štěstí 1.

To, co vám vadí, si k sobě přitahujete a zasloužíte si to, protože jste se sem přišli naučit, aby vám to nevadilo.
~ Ivanka Adamcová

z Magdinho mailu:
Jak nádherně říká sufijský básník Rumi.

"Když něžnost, již necháme proudit směrem k sobě dovnitř, střetne se s dříve nedotýkaným (nedotknutelným) zraněním, pak bolest sama pukne skořápku, rozdrolí skálu, a Hle! duše je spatřena v celé své kráse."