O pár štípaných 8/10

14
Maturitní ples, na podiu u mikrofonu Vašek.

Vašek: „A tak nakonec bych chtěl našim kantorům poděkovat za dvě věci: že svým pedagogickým působením nás nezkazili víc, než je bezpodmínečně nutno, a naopak že vydrželi a nepodlehli našemu působení na ně. Děkujeme, my všichni vám děkujeme.“ Ukloní se a odchází od mikrofonu. Zaznívá potlesk a šum hovoru.

15
Stále maturitní ples. Na chodbě postávají hloučky zúčastněných. V jedné skupince Jirka a Honza. Přichází Vašek.

Vašek: „Co řešíte? Vypadáte důležitě.“
Jeden z hochů: „Domlouváme se, kde sejdem, než se rozejdem.“
Vašek: „To jako po prázdninách, že jo?“ (Rozhlédne se a ukáže bradou na dveře restaurace): „Vždyť by to šlo i tady.“
Druhý z hochů: „Já myslel jít ,Za les‘, tam se dá i zpívat.“
Vašek: „Jo takhle, při kytarách, to jo! Dáme si spievanky. Už to máte odkejvaný? Já jsem pro.“
Druhý: „Řeknem támhle klukům, co oni na to.“
Celý hlouček odchází, je vidět, jak se dávají do řeči s ostatními a ještě svolávají další.

16
Ulice, před domem se Zvoníkovi chystají k odjezdu na dovolenou. Auto, přívěs, Zvoník kontroluje zahrádku. Mirek vypadá nakvašeně. Jirka a Věra stojí vedle sebe.

Věra (K Mirkovi): „Trochu mi tam na něj dohlídni. Nemusíš na něj zrovna žalovat; stačí, když mu budeš překážet v záletech.
Mirek: „Prodám ho tam, příbuznýho. Ale to bych musel honem utýct; až by zjistili, co jsem jim podstrčil… nechceš jet místo mne? Měla bys ho sama na očích a já bych se tam nemusel otravovat.“
Věra: „A Ivu ti tu nechám na pospas, ty gaunere, viď? Naši nejsou doma…“
Mirek: „Nojo, tak ji pozdravuj.“
Zvoník: „To by mělo být všechno.“
Zvoníková: „Tak děti, rozlučte se.“
Jirka: „My už máme rozloučíno.“
Jirka s Věrou se lehce líbnou a všichni Zvoníkovi nasedají do auta.
Věra: „Tak ahoj, nashle, ať máte počasí!“
Auto odjíždí, ještě je vidět, jak mávají.

17
Hospodská místnost. Scházejí se hoši i dívky a sedají si. Vidíme tváře, které jsme viděli i na maturitním plese. Zaznívá: „No, pak že nás bude málo,“ „ještě budem srážet stoly,“ „tak jak bylo,“ apod. sem tam někdo má kytaru. Postupně se objevuje Jirka, Honza a Vašek. Srážejí se stoly k sobě.

Honza (Hlasitě reaguje na nějakou otázku, jak se měl): „Bylo to dobrý, tak tři dny. Pak už je to otrava.“ (Zvyšuje hlas) „Příští rok chci jet Lužnici, jestli bude někdo mít zájem. A možná ještě něco, snad Berounku. Dovolenou u vody si holt představuju jinak, než se válet u moře. To je sice krásný, ale jednou stačilo.“
Někteří z hochů: „To by možná šlo,“ „uvidíme,“ „dáme ti vědět.“
Pak už začínají znít kytary a zpěv.

18
Před hospodou, tatáž společnost se rozchází. Uvidíme nápis „Za lesem“ a pak okolí. Sem tam skupina stromů; hospoda stojí osamotě. Někdo rozjařeně prozpěvuje, ale tady není koho rušit.

Vašek, Honza a Jirka jdou spolu.

Vašek (K Honzovi): „Ty máš plány na příští prázdniny, ale tohle už nebude gympl. Kdoví, jak je to s volnem.“
Honza: „No jo, to mě nenapadlo, ale můžem se zeptat kluků.“
Vašek: „Však se to dozvíme zatraceně brzo, z první ruky. Za tejden jedem.“
Honza: „Nojo, no.“ (K Jirkovi) „A jak ty ses uchyt?“
Jirka: „Já bych moh teď na elektriku, nebo rok dělat a pak na informatiku.“
Vašek: „To by ti stálo za to, takhle ztratit rok?“
Jirka: „Když já bych právě měl práci v oboru, na ten rok. Ono by mi to pak mohlo pomoct. A já bych to radši, než tu elektriku.“
Vašek: „To už pak stojí za úvahu.“


Pokračování