Pátrání

Rodinné vazby nás s manželkou zavedly do Bratislavy. Nebudu popisovat krásy města na Dunaji, ani naše zážitky z dřevních let, či porovnávat co se vše změnilo, co je Slovensko samostatné. Buďme objektivní. Nad Bratislavou povstal z ruin Hrad a město se rozrůstá a dýchá jako jiná evropská města.
Svůj volný čas věnujeme poznávaní, někdy i srovnáváme. Navštívili jsme i různé hřbitovy. Narazili jsme na židovskou komunitu, která byla v meziválečném období velmi početná (až 12 % z celkového počtu obyvatel Bratislavy), převládla zvědavost, dozvědět se něco víc. A tak jsme navštívili židovské museum víme, kde je Chatam Sofér a nakonec jsme navštívili dva židovské hřbitovy, ortodoxní a neologický. A právě na „neologickom cintoríně“ jsme se setkali s překvapením. Hned za vstupní brankou se manželka rozhlédla, ukázala a řekla: „tam je hrob Egona Bondyho. Šli jsme k jeho hrobce. Na té byl však nápis Ing. Egon Bondy 1875-1934. To nějak k Zbyňku Fišerovi-Egonu Bondym, při naších vědomostech, nešlo přiřadit. A tak náš další pobyt v Bratislavě byl naplněný PÁTRANÍM, zda Zbyněk Fišer-Egon Bondy má něco společného s Ing. Egonem Bondym, jeho potomky. O básníku a filosofu E. Bondym jsme měli povšechné vědomosti, o bratislavském Ing. Egonu Bondym jsme nevěděli nic. Již v počátku jsme vyloučili, že jako svérázný syn československého generála, měl židovský původ. Mohli jsme tím vyloučit i rodinné vazby. Zbývalo třeba prověřit nějaké osobní, či přátelské kontakty.
Rod Bondyů přišel do Bratislavy z Prahy přes Vídeň. Zde se stal váženou rodinou, v roce 1895 zde Otto Bondy založil továrnu na kabely, která byla v roce 1945 znárodněna a jako známá firma Kablo v roce 2008 zbourána. Jak z časového, tak i ekonomického pohledu je zřejmé, že všechny větve rodu Bondyů nelze se Zbyňkem Fišerem-Egonem Bondym spojovat.
Jak tedy Zbyněk Fišer ke jménu Egon Bondy přišel?
V bratislavské univerzitní knihovně mají některá Bondyho díla. Mimo jiné i knihy „Židovská jména“ s podpisem Egona Bondyho (1998) a „Prvních deset let“, kde napsal: „Všichni zvolili nápadně židovské pseudonymy, jako protest proti začínajícímu antisemitismu. Ostatní na své pseudonymy zapomněli, já svůj začal používat i dále a už mi zůstal.“ Jestliže prozradil, čím byli inspirováni, tak neprozradil, jakým jménem. Obrátil jsem se na ty, kteří mu podle mého soudu byli blízcí, nebo ho znali. Taky oni prapůvod jeho pseudonymu nedokázali pojmenovat. A tak jsem se musel spokojit s jejich vysvětleními, že „tento pseudonym zvolil proto, že byl krátký a úderný“ a druhý, že „jméno Bondy bylo v Praze v podvědomí.“
Na pražském Novém židovském hřbitově je okázalá hrobka rodiny Bondyů. Hrobka byla v roce 1907 ztvárněna naším předním architektem Josefem Fantou. Na náhrobní desce je dokonce i jméno Egon Bondy. Možná, že zde získal Zbyněk Fišer inspiraci pro pseudonym Egon Bondy.
Poslední část svého života žil Zbyněk Fišer-Egon Bondy v Bratislavě, bydlel v Laurinské 21 a přes dvůr chodil do kavárny „U Anjelov,“ dnes již neexistující. Tragická událost s cigaretou se však udála v bratislavské části Dlhé Diely. Po nějakém čase zemřel v Ružinovské nemocnici. Po smrti se vrací do Prahy a je pochován na hřbitově Malvazinky.
Při jeho víceletém pobytu v Bratislavě se jistě mohl seznámit s historií bratislavské větve rodiny Bondyů a tak se jen utvrdit, že si toto jméno vybral správně.
Ukončili jsme pátrání. Na počátku byly jen kusé vědomosti, ale závěr zůstal v podstatně stejný. Naše pátrání přineslo i poznání, že Slováci se k Egonu Bondym zachovali s větším respektem, ať již mohl přednášet na univerzitě, či mu vydávali jeho dílo. Povšimli jsme si také, že k 90. výročí jeho narození vyšly články. V jednom českém časopise resetovaný článek o „estébáckém udavači“ a na Slovensku „Pocta Egonu Bondymu“.
Bratislavské Staré město má dost tabulek připomínajících, kdo v kterém domě žil. Přimlouváme se, že by jedna mohla být umístěná i na Laurinské 21, připomínající nejen Egona Bondyho, ale i novodobou společnou historii Slováků a Čechů, kterou on naplňoval.