XPH

Myslet si, že jsme jediný v celým, celičkým vesmíru…Vlastně neznáme ani jeho velikost, a rázem usuzujeme, že jsme to jen a jen my, jediný, rozumný, myslící a kdoví ještě jaký bytosti. Nejsme, samozřejmě, jen v konfrontaci s tím faktem, stejně jeden váhá.
Nevím, jaký jsou jiný, možná, že vážně někde jsou agresivní, rozpínavý, dobývající, nejspíš ano. Stejně jako jsme takovými byli i my. Naši, který nás sem oba poslali. Nevrátíme se, na to nemáme techniku, ale také už vím, s naprostou jistotu, že nikdo od nás nepřiletí. Tak jsme byli dokonalí, úspěšní a rozpínaví, až nezvítězila ani jedna ze stran konfliktu. Jo, věřím mu, když to říká.
Vždyť ani my, jsme sem necestovali pro nějaký světlý zítřky. Je tu ohromná spousta nerostného bohatství, jasně, bylo tu potřeba i něco jíst, proto poslali i mne. Jo, v něčem měl pravdu a v něčem si myslím, že ne. Každej máme v sobě pravdy, o kterých jsme přesvědčeni a které jsou trvale v nás. Možná se jiným zdají nevýznamnými, možná takovými i jsou. Jsou naše, ukryty hluboko v nás a jen my víme, jakou mají cenu…. Pro nás.
O svým životě jsem měla nějaký představy. Dost konkrétní, těsně spjatý s vědeckou činností pro lepší „ budoucno“. Je vlastně zbytečný se jimi teď zabývat. Jak už jste četli, všechno bylo tak nějak jinak, než jsem původně plánovala. Nemůžu říct, že špatně, to ne, jen jinak, zcela a úplně. Objevila jsem jiný dimenze života ve smyslu jeho žití. Krásný, neopakovatelný, akční i romantický. Cestování kouty, které hned tak neuvidíte. Lety tímhle kouskem toho velkýho, námi nepoznanýho, o kterým jsme sice všichni věděli a domnívali se, že všechno známe?
Poslali nás sem, abychom zejména získali všechno nerostné bohatství této planety. Nejen získali, ale zpracovali a využívali při dalším objevování cest tam, kam jsme tehdy doletět neuměli. Chtěli jsme si podrobit tohle území, jako naši předkové, kteří dobývali jim tehdy známý svět. Jen jsme nějak nedomysleli, že existují i jiný dimenze bytí. Pro některý není majetnictví, vlastnění území tím, co by považovali za smysl svého konání. Jejich znalosti nelze jen tak porovnávat s našimi. Je to něco, co není našimi pojmy možný popsat přesně. Mají schopnosti, které nedokážu vědecky zdůvodnit ale vlastně to není vůbec důležitý. Mají je.
Viděla jsem úžasný věci, děje i místa. Prožila krásný chvíle a naprosto ztřeštěný nápady. Naučila jsem se dokonale ukotvit modul, lítat skoro se vším co je tu k dispozici a pochopila, co to znamená užít si život.
Abych to zkrátila, pokud netrváte na kyticích květů, běhání v dešti, plavání v moři a horách sněhu, nejnovějších albech oblíbených uskupení, hitech módy a ještě další spoustě „ starýho života“. Pokud máte štěstí a potkáte „ jeho“, a jste „ já“…pak… je to fajn.
On s nima umí vyjít, komunikovat, umí to i naše dcera, jen já jsem za tu nejmíň chápavou. Už jednou jsem to psala, mám ráda čísla. Komunikace, která běží tady není slovy, ani čísly, jen přenosem myšlenek. Nejspíš bych dokázala vyslat nějakej signál, kdyby šlo o život, ale jinak?
Jsou jiný. Zcela a ve všem. V poznání, ve způsobu překonávání vzdáleností, v myšlení, chápání běhu děje, života, smyslu bytí. Kdo je nepozná, nejspíš to pochopit ani nemůže. Moc ráda jsem je poznala.
Naše Neja odletí s nimi. Jo, tam. Já tam nikdy nebyla, neláká mne to. Je to něco, co vlastně ani nedokážu popsat. Jiná dimenze našeho vnímání a Neja si s nimi rozumí. Co tam bude dělat? ŽÍT. Protože, tady s námi? Nakonec by zůstala sama. Jedna jediná na celý planetě. Ne, to nejspíš nikdo nechce dobrovolně.
To jsme tak trochu u toho, proč jsem kdysi přemýšlela, proč je tu on. Ale, nemá cenu se k tomu vracet, to late…

----