Odcházení

Viděl jsem, jak se svléká noční Praha.
Měla tváře strhané jako stoletá děvka,
ale ruce čisté a klidné, připravené k pohlazení.

Ve vší své velikosti mlčela a kráčela vzad,
jako matka, když se loučí se synem, válečníkem.

Pohlédni, naposledy zavře Ti oči a tiše zašeptá,
se sklopenou hlavou a hlasem moudré ženy:
"Běž a nevracej se, nevděčníku!"

Sto rukou pevně natažených mi ukázalo směr.
Někde pod žebry je ještě teď cítím.