Vzrušující nedělní ráno
O manželském sexu po pár dekádách
» autor: M.A.Rek |
Svítá
za oknem, a sněhové vločky
tají, jihnou,
a stékají na okenní římsu.
Svítá
i v jejích očích, líně se protahuje,
taje a jihne,
jak vine se hřejivě k němu.
Pohladí ho po koulích a šeptá mu:
„Dala bych si k snídani vejce.
Dvě.“
Uchopí do ruky též již procitajícího ptáka,
a dodává:
„S klobásou.
Nakrájenou.“
On lelkuje a otálí.
Má chuť.
Na ní.
„Nelelkuj a neotálej!
Mám hlad!“
Zprcá ho.
Klesne.
Zvedne se,
a jde připravit snídani.
Neděle se pohodlně rozvalí
do svátečního rána...
za oknem, a sněhové vločky
tají, jihnou,
a stékají na okenní římsu.
Svítá
i v jejích očích, líně se protahuje,
taje a jihne,
jak vine se hřejivě k němu.
Pohladí ho po koulích a šeptá mu:
„Dala bych si k snídani vejce.
Dvě.“
Uchopí do ruky též již procitajícího ptáka,
a dodává:
„S klobásou.
Nakrájenou.“
On lelkuje a otálí.
Má chuť.
Na ní.
„Nelelkuj a neotálej!
Mám hlad!“
Zprcá ho.
Klesne.
Zvedne se,
a jde připravit snídani.
Neděle se pohodlně rozvalí
do svátečního rána...
Tipů: 11
» 01.05.22
» komentářů: 4
» čteno: 305(9)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: „Verše“ půldruhého srdce jedné nuly
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Sen XI. – Foraminis in mundo | Následující: Bez klobouku bos