V transformátoru

Jen sklonit hlavu, přikrčit se,
a jsem zde, v příšeří a stínu,
nade mnou to hučí, bzučí, rezonuje,
a je cítit jemná příjemná vůně,
energická síla a silná energie.
Po ždibíčkách sílu uždibuji,
stačí jen ruku natáhnout
a v místy pronikajících paprscích slunce
víří vonící nazlátlý prach,
dopadá na ramena i tvář,
a já dál uždibuji
abych měl sílu na později.
Opřen zády o mohutný střed
cítím jemné brnění až mravenčení
jak do mne proniká energie.
Již jí mám dostatek, je čas,
opět skloním hlavu
a zpod bzučícího příšeří vystupuji
do sluncem prozářeného
našeho světa.
Poodstoupím,
hučení už není tak znatelné,
otočím se a pravím:
Odnáším si natrhaný dar síly.
V zimním čase přijde k duhu
čaj z Tvého květu
slazený medem Tvého bzučení,
děkuji Ti Lípo.