Jinak a znovu

Jako křehká váza, jeví se má hlava
Nechat ji spadnout někde shora
Tu hromadu střepů nikdo nikdy neposbírá

To přece ale vím, jen tak mezi náma
Že vždy ta naděje poslední umírá
A taky vím co značí slovo "chtít” a ”víra”

Jen někdy jakoby prostor se uzavírá
A s ním se vytrácí jakákoliv malá škvíra
Kde bych prostrčil osmdesát kilo mého těla
A to i třeba s ušima na krev odřenýma

Jó asi jó, ta naděje a k ní i ta víra
To je to, co mi teď tak asi zbývá
To je to, kdy světlo zažne jiskra
Pak tlama temnoty se rozevírá

Dochází mi, spíš už došla všechna síla
Svádět to na výmluvy, čí to je a není vina
V tom je ta minulost vlastně štědrá
Že její zkušenost křičí ”začni už jinak a znova”