Kdy jsme se naposledy smáli» autor: Jan Bartek |
Už si ani nedovedu vzpomenout
Kdy jsme se naposledy
My dva spolu zasmáli
Kdy ráno vstávalo s námi
S nezastlanými peřinami
Měli jsme sami sebe
Na nikoho a na nic
jsme se necítili sami
Budoucnost měla uzamčené brány
A my si existovali jen teď a tady
Nevnímali žízeň
Nebo snad to, že trpíme hlady
Nemohu si už vzpomenout
Jako výpadek v mysli mé hlavy
Proto píšu do prázdného místa
Ano, sem mezi tyto řádky
Že si tě chci přitisknout
A přiblížit se k tobě opět zpátky
Ač přátelství umírá na lež
A láska, ta zase na pravdu
Tak mi jí máme dost v srdci
V kapsách a snad i narvanou v rukávu
Ty máš vrásku na čele
A já v místě, kde je ret
Minulost nás pobízí v před
Už víme co chceme a co ne
Život je krásný má Marie
Ale víme, že zadarmo
Ani ten pes přece neštěkne
Kdy jsme se naposledy
My dva spolu zasmáli
Kdy ráno vstávalo s námi
S nezastlanými peřinami
Měli jsme sami sebe
Na nikoho a na nic
jsme se necítili sami
Budoucnost měla uzamčené brány
A my si existovali jen teď a tady
Nevnímali žízeň
Nebo snad to, že trpíme hlady
Nemohu si už vzpomenout
Jako výpadek v mysli mé hlavy
Proto píšu do prázdného místa
Ano, sem mezi tyto řádky
Že si tě chci přitisknout
A přiblížit se k tobě opět zpátky
Ač přátelství umírá na lež
A láska, ta zase na pravdu
Tak mi jí máme dost v srdci
V kapsách a snad i narvanou v rukávu
Ty máš vrásku na čele
A já v místě, kde je ret
Minulost nás pobízí v před
Už víme co chceme a co ne
Život je krásný má Marie
Ale víme, že zadarmo
Ani ten pes přece neštěkne
Tipů: 9
» 22.01.24
» komentářů: 6
» čteno: 159(8)
» posláno: 0
» nahlásit
» 24.01.2024 - 19:31
...Budoucnost měla uzamčené brány
A my si existovali jen teď a tady...
- To jsou (většinou) drahé (neopakovatelné) chvilky... :)
A my si existovali jen teď a tady...
- To jsou (většinou) drahé (neopakovatelné) chvilky... :)
» 29.01.2024 - 19:43
Zeanddrich E.: Někdy se mi zdá, že ty starosti všedních dnů vytvoří rychlou jízdu vlakem a mi netrpělivě čekáme, kdy už budeme v cíli. A přitom ty komíhavé stíny za okny je to, co prodlužuje ten prožitek ze života a ne to „kdy už tam budeme„.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ticho | Následující: Život se usmívá