Asi poslání...

Asi poslání...

Je to už mnoho let,
co opustil jsi nechtěně tento svět.
Nemoc krutá mi Tě vzala,
ani se mě vůbec nezeptala.

Chtěla jsem s Tebou
prožít podzim života,
ona však rozhodla,
aby v srdci vznikla prázdnota.

Tímto způsobem mi
vryla rýhu do srdce,
kterou nezalepí
ani žádná pozitivní emoce.

Možná tam nahoře
Tě andělé potřebovali,
proto Tě takhle rychle
a nečekaně povolali.

Nemám Ti to zazlé
jen mi tady chybíš
pár let mohlo toto poslání počkat,
ať svá pravnoučata vidíš.

Teď mi tady zbyly
jen  fotky skoro stále živé
tyto vzpomínky ze srdce
nikdy nikdo nevyryje.

Tak příjmí aspoň pozdrav
z pohledem na to modré nebe,
které mi připomíná,
že tam mám rodinu
a hlavně Tebe.