Livjátan

Ta noc ať je neplodná, žádné plesání ať do ní nepronikne.
Ať ji zatratí, kdo zaklínají den, ti, kdo dovedou vyburcovat livjátana.

Job 3,7–8

Livjátan plave v hlubinách
prachaos ztělesněný
z pohledu na něj jímá strach
a kolena se chvějí

Když mávne ploutví, třesou se
samy základy země
i já tak trochu bojím se
jeho obrazu ve mně

Když nevědomí rozvodní
ryk draka zběsilého
těžko za svitu pochodní
lovit ztracené ego

Velryb má zubů nemnoho
jen plankton polykat smí
však do každého jednoho
Bůh ukryl svá tajemství

Některé věci schoval Bůh
v Livjátanově tlamě
aby ochránil lidský druh
ale zapomněl na mě

Za oné noci neplodné
při bledém svitu luny
podobné volá podobné
procesem tajuplným

Za oné noci prokleté
vyhmátnuv Boží chybu
z její dřímoty staleté
burcuji spící rybu

Za této noci neklidné
dám možná vale světu
ze dna se mocná vlna dme
mořská obluda je tu

V zádech mě mrazí malinko
když tajemství jdu loupit
Otevři pusu, sardinko
já přeji si tam vstoupit!

Vypadá rybí miminko
že mu to není milé
Otevři pusu, sardinko
sic z tebe bude filé!