V minulém tisíciletí

Vůně jarní noci, a její – v kupce sena,
bělostná stehna, žár taví všech zábran led,
v temné noci temný klín, louka prostřená,
jen šestnáct let necelých a do ráje let.

Chuť nepoznané slasti v dechu života
v polibcích za svitu Měsíce, v objetí.
Co víc bylo dál, chcete znát? Byla sobota,
v dobách mládí, v minulém tisíciletí.

Jara moc a vlahá noc, čas řekou plynul,
loď kolíbá vlídný proud u břehu Sázavy,
Nebyla poslední s níž blíž jsem neusnul,
na první lásku rád vzpomínám. A jak vy?


První milování, kolik je to již roků a dní?
A kdy jen vzpomínat budu i na to poslední?