***

To je moje úplně první básnička, kterou jsem napsala. Člověk by řekl, že časem a létama zmoudří, ale asi jak v čem. V lásce nejsem moudřejší ani přes ty potrestaný chyby ani přes jizvičky na duši. Pokaždý se cítím tak ... nevím jak to popsat.

A zase jedna kraťoučká.

... asociace jsou svině ... stejně jako všechny dny ztrát (proč se však prolitá krev stává požehnáním?)

… platí pro všechny druhy vztahů …

Jen podotýkám, že nejsem filolog, takže to možná nedude dokonalé

***

Nikdy se nesmířit s rolí outsidera do které tě kdysi obsadili .. . . . .

... ty rozvěšují všichni. Po které se vydáš ty? .. A co Víra? . . ... ... .. . ... . /... Na tu se neumírá ... Ale na blbost ano .... /

Někdy se smísí bolest jiných s tou mojí…

Chtěla jsem napsat báseň o své pracovní přetíženosti, a nakonec to vypadá, jako bych byla přetížená z těch několika minut, které si z celého dne ukradnu pro své snění…

Snad kratší, než vykouření cigára.

*** láska ke komu, ale taky k čemu ***

.... a vrabec v hrsti ?? .. ani jeden .../ ... Zatracenej pech

No prostě mi je smutno.

Moralisté nesnáší laciné milování. Pokouším se je zklamat.

I vztek je zdrojem básnění…

Čtyřicet let mi trvalo, než jsem začala vidět ve svých bolestech požehnání (když budu žít, uslyšíte o mě… když odejdu, sejměte pel z mého popelu konečky prstů… třeba z řádků mých básní)

***

Drze vypůjčený název, ale mě jinej nenapadl.Takže se omlouvám autorovi originálu.