stiskl jsem tlačítko a dveře od domu se daly do pohybu asi tak rychle jako se vzdaluje kontinent od kontinentu což obzvláště vynikne právě teď když lije jako z konve… rozsvítil jsem v jediné velké místnosti a žárovka zalila interiér měkkým oranžovým přísvitem podobně jako rudé světlo v ponorce při vyhlášení poplachu… natáhl jsem se [...]

Mám se bídně žeru sejry plesnivý a piju vína starý bydlím v centru Libně před domem dvě káry bez střechy .. Slova útěchy mi nestačí znám jak se prachy otáčí však bohatství mi netěší vždyť vyrostl jsem s veteší co v Liedlech nakupuje a stává ráno v šest pak v bárkách městem pluje po kolejích [...]

Můj milý státe vím nemáš vrchovaté pokladnice máš málo úředníků a plíce tvé jsou nezdravé kaju se převelice že neplatím ti daně ..ale zas v krámě nekradu nedávám direkt na bradu v průjezdech vetšinám jen okusuji mršinám tak jak to dělaj supi možná jsem tupý a plavu v investicích to plaval jsem i kdysi po [...]

..dojít si pro smrt jedním z pátků aby jsi mohl od začátku zas čistý ránem jít nemusíš číst a míti bradku a pravdy z vína pít aby jsi pochopil že to co jsi tady pil je vodou zkaženou pro mysl blaženou je světlem tma a startem cíl proměníš v popel jinovatku a v radost soužení [...]

Mé cesty domů do korun stromů tak jako na začátku krajiny bez signálů bez králů a jejich marnivosti kde jsou ty mosty? Vřetena vymotaná? Už stopy zavál z rána písek z pobřeží už dávno neběžím nechám se vézt a z věží světla měst navečer zhasínám zapomeň na začátky a odpusť pustinám samotu a noci ticha [...]

Tam v polích mezi řádky já hledám zase zkratky do dětství vím jsou to cesty vratký a není cesty zpátky jen přes most bláznovství Přes oči važte šátky a veďte mne jak bábu slepou mne v spáncích zase tepou ti přemnožení permoníci kráčím rozcuchán ve vichřici zas v bleděmodrým pyžamu a sestře říkám zůstanu tu [...]

Řekla teta verze Beta to je ono ne jak ta co tu léta byla stará jako y oko Ono marně klikám někdy nikam vím že sem blb často říkám nejsem sám však co tu tonou kde je ten co napsal tamto? Pověz Franto kam ses ztratil? Odhlášen byls’ pak ses vrátil sledoval mne v mojim [...]

Bude-li to naléhavé přilehni já podlehnu...

30.10.2011 01:01 Svitavy Život Štíra V myšlenkách svých neustále jsi už nevnímáš co bylo srdce Štíří nedává ti spát nevěříš svůj hřbet si chráníš jen se bráníš vše za sebou pálíš znovu začít chceš nad propastí svou se zmýtáš nikdo tě nevnímá jen oni si klavírujou svou přec nikdo neví o faleš nestojíš... Byls žils [...]

Anotace: dílko z komenů – reakce na: http://www.liter.cz/nejsem-25/ _____ odlesky stesky starých pocitů tu a tam na chvíli jsou ještě tu ještě jak sousoší lemují stezky, zůstaly, ale tam a tady již jsme my na hranicích jitření

Ticho a temnota, zima a zatuchlina, z ďábla je hodnota a místo peřin hlína …. Máš dlaně od vosku, jak věčně svíráš svíce, hřebíky do mozku, jsi stará poběhlice!!!! V tvých  očích  plamínky přináší druhým teplo, do dlaní vzpomínky a sluncem  boříš  peklo …

Oleandr šel na vandr, notně znaven sed’ na klandr… Vprostřed klidu oázy posadil se do vázy…

Ještě se smí : Ještě se smí nést plachost lesní zvěře toulat se ve větvích ticha peřejí když dech se tísní v kruhu bez páteře a chmýrka nehřejí . .

Je prostě dokonalá stále se mnou navlhlá a hlavně mlčí co užila bytů,smrčí sklepů,půd a posedů v písku,trávě,na ledu pěkně pružná spolehlivá vymývám ji po stopáté a jak vy to vlastně máte? Dost už bylo těch pohádek pozdravuje ..Vulkán Hrádek

do tenkých plátků... to zas jednou byla temná a lezavá noc prosycená mrholením které nevidíte ani necítíte ale během chvíle jste provlhnutí na kost stěrač na střešním okně jen zlověstně skřípal reflektor na čele mi poblikával jako lojová lampa topení netopilo a rádio komunikovalo jen v němčině… to mě přesvědčilo že lepší už to [...]

Na jižních stráních tam kdesi za Lublaní držel jsem slunce v dlaních tři noci bez ustlání kostelní svíce a dole tekla Lublanice kašlu jim na vyznání nejsem z těch co se klaní pro lásku plíce mé jsou měchy varhaní a vítr do strání je jako draky nese kde je má síla Héraklése ? Vždyť klenbu [...]

procházím podchodem když tu náhle se z šera vynořil na zdi portrét ženy... má závoj a šaty dlouhé jako ozvěna skryté nahoty se zdrojem světla jako výseč do tmy ozářenou pletí... na nohou modré punčošky a bílá látka s krajkou objímající tělo jako vodopád poetiky končící v tůni... a tak jsem počal sledovat ten proud [...]

* Jsem rád když usínáš mi na rameni a s tvojí vůní jako mečem cítím hned sílu dobýt svět něhou a láskou třeba vkleče minulost nemít jenom teď … to musí každý závidět … * ——————————————— Comment 30.10.2011 pro Hazentla .

Těším se na tvé libůstky, na zvláštní vůni koření. Proplatím tajné odpustky, v očích odkryju záření . Jsou vzácné chvíle spojení, podivné cesty k rozkoším, projdeme starým sklepením, všechny tvé kouty pustoším. V Tobě zanechám znamení, slyšíš jen moje vábení, kde tvoje duše pramení, tam moje srdce zkamení.

Bylo to možná naposled, snad mělo to tak být. Neměním schválně slovosled, jen v duši cítím klid. S pokorou, hlavu svěšenou, uznávám svoji chybu, měla jsem býti vznešenou a zatím – se tu hýbu . Jsem aktivní a k smíchu? Takhle se žena nesmí chovat? Řvu nahlas v lesním tichu, dlouho ti budu do [...]