.......ne a ne se narodit...čtrnáct dnů a nic...tak jsem ze sebe vymáčkl tento kousek...a hle – je tady a zdravý ...Michálek...:-))

................

moudrost Pana Herce Miroslava Moravce mě bude doprovázet celý život... PS: doporučuji knihy p. Fulghuma

... z doby po rozvodu, po dalším rozchodu a se svou věčnou touhou po lásce i milování...

když prší...

ráno v metru...

...........i dole...všude...

..............

..další ohrané „když“ v řadě..:o))

..pro Cecil (aby vydržela ))

Trošku symbolicky zařazuji tuto báseň ve svůj první den na tomto servru – vycházím ze svého šuplíku se strachem, zda má dílka najdou své místo ve světě těchto úžasných stránek psaných srdcem tolika lidí...

Tato báseň časem prodělala svůj přerod v píseň, tzn. i lepší formu, ale uvádím ji v původním znění, protože je pro mě emočně důležitá /předrozvodové období/

Tvrdím o sobě, že jsem ateista, ale ... ?

Je to o té zdi na pražské Kampě, kam jsme chodívali psát své prvotiny a stesky a touhy..., ale vlastně je to o mé veliké lásce – mé první ženě Lence...

...........a nikdy jinak.........

..........třeba ne...

..jsou ty mezníky mezi cestami..

..pro Robina..

...vzpomínám na tu zahradu s tichými řadami hrobů...