charibeja

Kdysi v českých lesích žili vlci, dokud je člověk nevyhubil.. :(

Myslím, že každý umělec má svoje místo, svůj vlastní svět, kam odchází, když potřebuje tvořit. :) Takovou svoji svatyni...

Včera jsem udělal hroznou věc, přejela jsem na kole malou myšku. :( Nechtěla jsem, ale připletla se mi pod kolo a já se jí nestačila vyhnout.. Já která tak moc miluji zvířata, udělám něco takového. Cítím se fakt mizerně. :(

Moje starší předělaná báseň. Původní báseň se jmenuje Temné vody, tak kdyžtak můžete porovnat..

Inspirovala mě báseň Hraj od mé kolegyně Anjesis. Možná je to trochu podobné, tak snad se nebude zlobit..

Tahle báseň je o tom, jak vnímám smrt - jako vysvobození od bolesti a od strastí života.

Tuhle báseň jsem tu kdysi měla v jedné soutěži, tak kdyby se někomu zdála povědomá, tak to bude tím. A taky ji mám na Literu, je to starší dílko. :)

Delší dobu jsem nic nenapsala, tak to teď napravuji. Je to jen kraťoučká povídka a není to nic extra, ale třeba to někoho zaujme. :)

Upírka která se nenadále probudila. Moje starší dílko...

Blíží se nám úplněk.. :)

Co dodat - mám je prostě ráda. :)

Blíží se koncert mé oblíbené skupiny, tak jsem se rozhodla dát sem jednu starší báseň, kterou jsem o nich napsala. ;) Jen taková vtipná blbost..

Věnováno památce Ch. Baudelaira, mého nejoblíbenějšího básníka.

Mladý muž koupí dům, ve kterém žádný z předchozích majitelů dlouho nevydržel..

Zveršovaný krátký příběh - pro někoho možná s překvapivým závěrem..

Čtveřice mladých výletníků se v bouřce ztratí v lese, útočiště ale naleznou v opuštěném domě. Netuší však, že dům není tak opuštěný, jak se zdá....

Někdy může být velký talent zároveň i velkým břemenem..