Petra

Někdy se anotace psát nemusí.

Malé vzpomínky svátečního rozjímání

... někdy jich stačí opravdu pár...

Někdy by člověk chtěl být v lásce čímkoliv :-)

Někdy slov není zapotřebí.

...

Čas tak někdy rychle utíká... brzy budou Vánoce.

Bez anotace.

Ještě není síla na slova, na to se zvednout a jít dál... věnováno mému nejlpešímu kamarádovi, příteli.

Dlouho jsem nepsala, snad proto, že nebylo a není příliš síly. Čas je lék.

Nevím, nemohu najít ta správná slova, před mýma očima je slzavá clona... rakovina vybrala svou daň. Jiří, chybíš hodně lidem, uběhlo jenom pár dnů, cos odešel na věčnost, ... nikdy nezapomenu.

Věnováno

...

Mno, nevím, kam to přesně dát, není to příliš jako báseň, ale také ne zcela jiný žánr. Myslím si, že sem se to hodí nejvíce. Je to inspirace jednou ženou, která mě na tyto řádky přivedla.

...

Někdy chvíle, malý okamžik, třeba jen oka mžik, zanechá stopu hluboko.

Každého po ránu vítá myšlenka... záleží na každém z nás, jaká je, bude ta první.

Ráda jsem se nechala inspirovat akrostichem od Churry "Duben", Churry, děkuju, tohle je pro Tebe. Nade všemi "áčky" jsou, tedy mají být původně dvoj tečky :-)

Vím, že venku chumelí, snad roztrhly se peřiny. To andílci nahoře řádí, až peří lítá :-) Ovšem, u nás s přítelem je jaro, jak má být.

Reakce na báseň od Tulkava "Shcázíš mi..." je mi jasné, že tohle zažilo mnoho z nás, i když je to někomu k pousmání, stále je to opět zase ten čas... Tulkavo, tohle Ti ráda věnuji a vím, jak je to někdy nelehké.