Lavander

Azyl poustevny v náruči mne svírá,dusím se klíčem,který dveře zítřků otevírá.

Nemohu se omluvit ani si s ní promluvit.Byla mi přítelkyní v čase těžkostí přesto nebyla seznámena s teorií křehkosti.VÍRA.

Simulace okamžiku s příslibem opakující se věčnosti.Unavil Tě pocit věrnosti,který naše srdce jedem podělí.

Komentované hledání s přejícností nalezení hlavně od těch jež mi tvoří okolí....já si přeji mejdanování jako pojítko vysněného stereotypu který nehodlám opustit a pán mi nemůže odpustit.Musela jsem tohle dopustit?

Okouzlení proměnilo se v následné rozezlení.Čeká nás osamění.

Skončila její vláda,je navždy slabá.

Vhozena do stoky.Ty chráněn vítěznými návleky.Ta trhlinka nedůvěry skulinka přivedla mne svému konci blíž.V Tvých očích jsem nížeji než níž.

Můj loutkoherec se mne vzdal nabídku otáček motoru na první našlápnutí vzal.

Život možná hluchý měl,však z jeho zvuků harmoniky každý oněměl.Často se k němu vracím a v té kráse se ztrácím.

Smolař i car,přímočarý,chtivý.Není život mstivý.

Zámožný pelikán co strhl mne jak hurikán.

Sleva na lásku,shořelá stěna plná jejích obrázků.

Přišpendlena mi byla metafora té co v chlévě bučí a na porážce skučí.

Nebezpečnost touhy z nás udělala cizince ve vlastním světě.

Živote,díky za možnost dotknout se obnaženého poznání s pokorou přijmu další pozvání..,,

Pokaždé budu chtít dát ti slova tak jako tma ti úsvit podá.

Smutek jakožto experimentální typ svůdného pozvání hladové večeře.

Slova jakožto dlužní úpis po splatnosti.Přesto si Tě cením pro všednosti.Vím jak jsi vyjímečný ve své velkoleposti.

Nemohu se neztratit,zranitelnost nelze tvrdými slovy ani mečem ubránit.

Živelná démonem utkaná.Toužící a láskou spoutaná.