Vzpomínám
Myslím, že poslední z dob Literu co sem dám.. chci jí tady mít.. Jedna z nejosobnějších, z nejrychleji napsaných, celá psaná na kus papíru obyčejnou tužkou s minimem škrtání. Pro mě (z mých věcí) jedna s největší hodnotou..
» autor: Actafool » Básně / Láska - vyznání |
Téma bylo /opět Hazentlou :-)/ zadáno takto:
Co když je láska plamenem,
jenž vyšlehává z překvapení;
až shoří vše, co bylo v něm,
zmizí a bude po plameni,
jenž vyšlehával z překvapení
a byl jen pouhým plamenem?
(J. Seifert)
----------------------------------------------------------
Stále doufat a doufat..
Sny se zatím neplní, pijeme nenávist místo vína..
Lásko..?!
Co si dáme, dezert nebo katastrofu?!
Vzpomínám..
na naše školní léta
všechno bylo o úkolech
a zapálených cigaretách
nikde žádná zodpovědnost
pouze nesplněné sny
ty jsi si mě nevšímala
a já tím byl těžce raněný.
Vzpomínám..
jak jsme si byli představeni
bylo to na střední škole
před výročním představením
já byl autor textu
a ty jsi byla tanečnicí
mrklas na mě a zanechala
otisk rtěnky na sklenici
Vzpomínám..
na tu spoustu letních dnů
kdy jsi pořád byla
dívka všech mých snů,
která měla další šanci jistou
krásná, ale vypadalas
že budeš randit jenom
s fotbalistou.
Vzpomínám..
jak skončila nám škola
na oslavě maturity
nepila se Coca Cola
ty líbala ses na balkóně
já hodnotil svou existenci
už nechtěl jsem být v pozadí
tou temně šedou eminencí
Vzpomínám..
na tu krátkou chvíli
na ten okamžik
kdy jsme se znovu uviděli
věděla jsi o koho jde
ale bylas krásná a unavená
a já věděl, že ta pusa na tvář
vůbec nic neznamená.
Vzpomínám..
na jeden z deštivých dní
kdy jsem se procházel
a pak chtěl jet domů tramvají
potkal jsem tě promáčenou
když jsem čekal na osmičku
bylas krásná a nešťastná
a já tě pozval na skleničku
Pověz mi tedy,
nemůžeme nechat spát všechny duchy minulosti
nemůžeme nechat roztát ledové brýle strnulosti
nemůžeme si prostě stopnout vlastní raketoplán
a vyrazit ke hvězdám..
už nejsem šedá eminence, ale ani fotbalový kapitán
a už mě nebaví psát další strofu
tak co si dáme Lásko,
Dezert nebo katastrofu...?!
----------------------------------------------------------
J. Seifert:
Co když je láska plamenem,
jenž vyšlehává z překvapení;
až shoří vše, co bylo v něm,
zmizí a bude po plameni,
jenž vyšlehával z překvapení
a byl jen pouhým plamenem?
Actafool:
A co když není...?
Co když je láska plamenem,
jenž vyšlehává z překvapení;
až shoří vše, co bylo v něm,
zmizí a bude po plameni,
jenž vyšlehával z překvapení
a byl jen pouhým plamenem?
(J. Seifert)
----------------------------------------------------------
Stále doufat a doufat..
Sny se zatím neplní, pijeme nenávist místo vína..
Lásko..?!
Co si dáme, dezert nebo katastrofu?!
Vzpomínám..
na naše školní léta
všechno bylo o úkolech
a zapálených cigaretách
nikde žádná zodpovědnost
pouze nesplněné sny
ty jsi si mě nevšímala
a já tím byl těžce raněný.
Vzpomínám..
jak jsme si byli představeni
bylo to na střední škole
před výročním představením
já byl autor textu
a ty jsi byla tanečnicí
mrklas na mě a zanechala
otisk rtěnky na sklenici
Vzpomínám..
na tu spoustu letních dnů
kdy jsi pořád byla
dívka všech mých snů,
která měla další šanci jistou
krásná, ale vypadalas
že budeš randit jenom
s fotbalistou.
Vzpomínám..
jak skončila nám škola
na oslavě maturity
nepila se Coca Cola
ty líbala ses na balkóně
já hodnotil svou existenci
už nechtěl jsem být v pozadí
tou temně šedou eminencí
Vzpomínám..
na tu krátkou chvíli
na ten okamžik
kdy jsme se znovu uviděli
věděla jsi o koho jde
ale bylas krásná a unavená
a já věděl, že ta pusa na tvář
vůbec nic neznamená.
Vzpomínám..
na jeden z deštivých dní
kdy jsem se procházel
a pak chtěl jet domů tramvají
potkal jsem tě promáčenou
když jsem čekal na osmičku
bylas krásná a nešťastná
a já tě pozval na skleničku
Pověz mi tedy,
nemůžeme nechat spát všechny duchy minulosti
nemůžeme nechat roztát ledové brýle strnulosti
nemůžeme si prostě stopnout vlastní raketoplán
a vyrazit ke hvězdám..
už nejsem šedá eminence, ale ani fotbalový kapitán
a už mě nebaví psát další strofu
tak co si dáme Lásko,
Dezert nebo katastrofu...?!
----------------------------------------------------------
J. Seifert:
Co když je láska plamenem,
jenž vyšlehává z překvapení;
až shoří vše, co bylo v něm,
zmizí a bude po plameni,
jenž vyšlehával z překvapení
a byl jen pouhým plamenem?
Actafool:
A co když není...?
Tipů: 21
» 06.02.13
» komentářů: 14
» čteno: 1350(19)
» posláno: 0
» nahlásit
» 06.02.2013 - 20:53
krizekkk
Já býval mlád. Teď už jsem jen mladý. :-) ST
» 06.02.2013 - 21:16
Hazentla
tuhle si taky pamatuju... a pořád se mi zdá skvěle napsaná..
» 08.02.2013 - 18:09
Běhá mi mráz po zádech píšeš opravdu nádherně,těžko se tu hodnotí,ale myslím si že je to prostě dokonalý:-)
» 28.06.2016 - 21:59
jestli vy nejste všichni básníci a slovorádi, lidi pekelný :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Píseň deště