Urychlovač zkázy
Skrze strach ze změny se odmítáme podívat pravdě do očí. Dochází nám energie a nechceme se vzdát svých zažitých civilizačních návyků. Za žádnou cezu.
» autor: ZENITZERO666 » Úvahy / Země, příroda |
Zmítáme se mezi minulostí a budoucností. Mezi výhrou a prohrou. Mezi stavy relativního štěstí i naprosto fatálního neštěstí.
Přešlapujeme na místě – motáme se v bludnym kruhu.
Zneklidněni strachem z buducnosti stagnujem.
Negativní zkušenost z minulosti je nám vmetena do tváře.
Sebenaplňující proroctví se rozrůstá v obludné monstrum a dostává konkrétní tvar. - STRACH.
Strach pohlcující veškerou naději v lepší dny, naprostou sounáležitost se vším živým na planetě i celým vesmírem jako takovým.
Skrze strach z budoucnosti tvoříme úplně stejnou novou budoucnost, která by nenastala – nebýt strachu. Strach z budoucnosti tento strach přiživuje.
Bojíme se samy přetnout pouta civilizace, ač víme že její budoucnost je temná, zkažená, prohnilá, a technologie kterou vládnem (nebo spíš ona námi?!) je jen bezcennou iluzí.
Jsme na hony vzdáleni představám ráje a blížíme se peklu. Peklu, kterému říkáme civilizace. Vybereme si tedy mezi naprostou a zaslepenou závislostí na civilizaci, kterou jsme si samy stvořily k obrazu svému, nebo zpátečnickým světem zhaslých strojů a počítačů? Ani jedno není výhra. Žádný z možných směrů se neubírá tou jedinou správnou cestou. Na místo jedné jediné cesty jsme vrženi do potemnělého labyrintu Goethem city plném nebezpečných ulic a temných zákoutí. Jsme zmítání jakousi iluzorní představou matrixu, která nás naplňuje. Již se z pout civilizačního sevření nedokážeme vymanit.
Zlá výčitka přírody, trestá v dávivých výbuších jádra hříšné lidstvo ničivou vlnou tsunami. Urychlovač zkázy pohltil Evropu a po té celý svět.
Je pozdě...
Přešlapujeme na místě – motáme se v bludnym kruhu.
Zneklidněni strachem z buducnosti stagnujem.
Negativní zkušenost z minulosti je nám vmetena do tváře.
Sebenaplňující proroctví se rozrůstá v obludné monstrum a dostává konkrétní tvar. - STRACH.
Strach pohlcující veškerou naději v lepší dny, naprostou sounáležitost se vším živým na planetě i celým vesmírem jako takovým.
Skrze strach z budoucnosti tvoříme úplně stejnou novou budoucnost, která by nenastala – nebýt strachu. Strach z budoucnosti tento strach přiživuje.
Bojíme se samy přetnout pouta civilizace, ač víme že její budoucnost je temná, zkažená, prohnilá, a technologie kterou vládnem (nebo spíš ona námi?!) je jen bezcennou iluzí.
Jsme na hony vzdáleni představám ráje a blížíme se peklu. Peklu, kterému říkáme civilizace. Vybereme si tedy mezi naprostou a zaslepenou závislostí na civilizaci, kterou jsme si samy stvořily k obrazu svému, nebo zpátečnickým světem zhaslých strojů a počítačů? Ani jedno není výhra. Žádný z možných směrů se neubírá tou jedinou správnou cestou. Na místo jedné jediné cesty jsme vrženi do potemnělého labyrintu Goethem city plném nebezpečných ulic a temných zákoutí. Jsme zmítání jakousi iluzorní představou matrixu, která nás naplňuje. Již se z pout civilizačního sevření nedokážeme vymanit.
Zlá výčitka přírody, trestá v dávivých výbuších jádra hříšné lidstvo ničivou vlnou tsunami. Urychlovač zkázy pohltil Evropu a po té celý svět.
Je pozdě...
Tipů: 1
» 09.09.14
» komentářů: 1
» čteno: 1003(8)
» posláno: 0
» nahlásit
» 10.09.2014 - 16:29
krizekkk
Člověk měl začít ne na planetě plné hojnosti, je to parchant, který si ničeho neváží, ale na nějaké pusté kouli vesmírné. To by teprve byla výzva pro jeho chamtivost ve všem, i v poznání... ,)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.