Okamurova břitva

Pryštíme jako smůla bez pryskyřice
otázkou formujeme nápad vzdálený tři měsíce dopředu
sedm týdnů a opakovaný závan přestal bdít
do mezery vlaků jedoucích po stopách ametystu
zákalem blýskajících se kolejnic udeřil do předního skla
krev se rozprostřela na místa, kde dřív stávaly stromy a kapradí
jezírko červené jako mor vylilo se zpoza rohu
jablka nesla rtuť a kolemjdoucí jen mlčky přikyvoval
na nebesích pláně otužilé kontaktem Rdesny a sovětského Říma
úbytek kapaliny v žilách svědčí o neutuchajícím
pompézním smradu
který se vznáší pod oblakami smogu a páry černé jako tvůj dech
bije se navzdory letícímu kamení
či vajíček bez obalu
tekoucích po bradavici slavně zapomenutého politika
hvězdy jsou bledé jako chtíč
naslouchat je špionáž hodna svědků minimálně o zem zborcených
přistižení se rovná smrti a postavit se na nohy chce víc než jen úbytek svalstva
chudí jsou postiženi
absencí peněz
do oken škrábajících se kostí vyléváme své nejlepší svědomí
ať už to skončí
to napětí mezi voltáží a ampérmetrem, to napětí, co nekope, ale pálí
do očí
beze stopy
zametené pod rohožku k sousedům
přes ulici nataženou gumu od pasu k pasu
aby ochránila všezdejší pokrytectví od pohlavních nemocí jako STD
nad úsvitem japonských válečníků bortí se stropy Damoklova meče
před zemí, kde není čas jít spát.






(ze sbírky Paralýzy, 2018)