Diskuzní fórum

Minule jsem vedla s někým diskusi, že romantická láska z "klasiky" je vždy nenaplněná a vlastně neschopna života - volím umřít, protože ten druhý umřel a já jsem neschopen bez něj žít.

Ale pak je tady podle mne jiný model "romantiky" - umřít, aby ten druhý mohl žít. - tahle oběť však může být i docela zbytečná pokud je preživší partner ještě nezralej, nemusí zrovna hned spáchat sebevraždu, ale pokud nenajde ani časem sílu, jít dál a přestat truchlit a utápět se ve vzpomínkách. Tak je to vlastně taková neúcta k daru.

Co vy na to? Jak to máte s romantikou ve vztazích?

...milovat by se mělo s rozumem, ale ono se to vlastně vzájemně vylučuje...
...tohodle postižení jsem byl naštěstí ušetřen, takže si dovoluji pouze teoretizovat - momentálně setrvávám ve velice příjemném a oboustranně naplňujícím stavu, však bez obtěžujících závislostí...

Pro někoho je romantika třeba pouhý polibek pod palmou, pro jiné sebevražda pro milovaného - nedá se vyčlenit do popisu ani polapit do škatulek.

Jednoznačně preferuju RÓMANTICKOU lásku!!! Trápení se vztahem je tak jako tak, ale romantika to právě činí snesitelné příjemnými a nabíjejícími okamžiky*(Pro mne je to hodně osobní, tak se nechci moc rozvíjet...Ještě by ze mne bylo "poupátko") Láska je láskááá

churry: do normálního vztahu přidat jako koření romantiku - je podle mého mínění ok - ale celý vztah nemá šanci na zdravé fungování, pokud je založen jen na romantice

na druhé strane díky romanticky někdy spíše platonicky zamilovaným za mnohé verše a díla

ale počase se ti takové slova přejí

ještě že jsou i tací muži i ženy, co uzráli a přesto píšou poezii dál

nějak už mám spíše tyto básně raději

Romantika k lásce a hlavně zamilovanosti patří. Nemusí hned vést ke smrti.
Ten druhý model - umřít, aby ten druhý mohl žít si v krajní situaci dovedu představit. Například vrhnout se zachraňovat milovanou bytost z nějaké havárie bez rozmyslu jak by to mohlo dopadnout se mnou, to se mi líbí.

http://www.youtube.com/watch?v=bTSMmOYHQN8&feature=related