Diskuzní fórum
František Nepil
čubík, 27.04.2013 16:08:34
Kdybych měl říci, čím je František Nepil, řekl bych, že vypravěčem. A to je vzácné, protože vypravěčů ubývá. Kdyby v nějaké zemi ubývalo hlíny, mizeli by hrnčíři. A vypravěčů ubývá po celém světě proto, že mizí posluchači. Ono totiž vyprávět je těžké. Skoro tak těžké, jako naslouchat.
Miroslav Horníček
Český rozhlas zřejmě ještě dlouho nebude mít takového vypravěče, jakým byl František Nepil (10. 2. 1929 - 8. 9. 1995).
A titul vypravěč je z pohledu posluchače asi to nejvyšší vyznamenání. Zvlášť dnes, kdy se naše řeč někdy mění v nesrozumitelné hučení vodopádu, kdy mluvíme, aniž by nás někdo slyšel, natož aby nás poslouchal...
Vypravěče bylo vždycky proč poslouchat, rozdávali radost z příběhů a tím, co říkali a taky jak to říkali, dokázali někdy zpomalit, nebo dokonce zastavit čas i v jeho nejroztěkanější chvíli.
Např. v takové chvíli, když lidé ráno vstávají, tápou bytem a pospíchají do práce. Nezaměnitelný hlas Františka Nepila roztrhnul šedivou ranní oblohu a vyprávěl o maličkostech a všednostech našich životů. Jeho ranní vyprávěnky jako by se narodily právě tam, kde se naše krajina srdce dotýká neznámých, ale citlivých ostrovů duše.
Fejetony Františka Nepila jsou dnes, a možná ještě víc než kdykoliv předtím, laskavým pohlazením v té naší uspěchané době, kdy nám chybí čas k tomu, zastavit se a naslouchat...
Jako všechno v umění, tak i literatura může být dobrá nebo špatná. Ale v té kategorii dobrého čtení mám osobně ještě jednu zvláštní soukromou skupinu autorů - jsou to moji malí velcí spisovatelé.
Nikdy nepsali velkou literaturu, která by oslovila čtenáře na celém světě a získala mezinárodní věhlas, ale velkými se tihle moji vybraní autoři stali právě literárními maličkostmi, pro které si je čtenáři oblíbili a zamilovali.
František Nepil do této elitní galerie spisovatelů patří už dlouho - jako vypravěč, kterému stojí za to naslouchat.
František Nepil je rozený vypravěč, ne snad povoláním, ale posláním. Když se ozve jeho hlas, zabrání člověku spěchat. A teprve potom pochopíme, že jsme vlastně nikam nespěchali a čas, kdy jsme se zastavili s Františkem Nepilem, byl časem dobrým a požehnaným.
Miroslav Horníček tohle napsal před dvaceti lety, ale platí to dodnes. Stejně neomylně, jako najdu podle vůně mateřídoušku nebo heřmánek u cesty, poznám i skromnou člověčinou provoněné vyprávění Františka Nepila.
Vzpomínkou na něj zůstává především úsměv. Co si člověk může přát víc?
Autor: Robert Tamchyna
Miroslav Horníček
Český rozhlas zřejmě ještě dlouho nebude mít takového vypravěče, jakým byl František Nepil (10. 2. 1929 - 8. 9. 1995).
A titul vypravěč je z pohledu posluchače asi to nejvyšší vyznamenání. Zvlášť dnes, kdy se naše řeč někdy mění v nesrozumitelné hučení vodopádu, kdy mluvíme, aniž by nás někdo slyšel, natož aby nás poslouchal...
Vypravěče bylo vždycky proč poslouchat, rozdávali radost z příběhů a tím, co říkali a taky jak to říkali, dokázali někdy zpomalit, nebo dokonce zastavit čas i v jeho nejroztěkanější chvíli.
Např. v takové chvíli, když lidé ráno vstávají, tápou bytem a pospíchají do práce. Nezaměnitelný hlas Františka Nepila roztrhnul šedivou ranní oblohu a vyprávěl o maličkostech a všednostech našich životů. Jeho ranní vyprávěnky jako by se narodily právě tam, kde se naše krajina srdce dotýká neznámých, ale citlivých ostrovů duše.
Fejetony Františka Nepila jsou dnes, a možná ještě víc než kdykoliv předtím, laskavým pohlazením v té naší uspěchané době, kdy nám chybí čas k tomu, zastavit se a naslouchat...
Jako všechno v umění, tak i literatura může být dobrá nebo špatná. Ale v té kategorii dobrého čtení mám osobně ještě jednu zvláštní soukromou skupinu autorů - jsou to moji malí velcí spisovatelé.
Nikdy nepsali velkou literaturu, která by oslovila čtenáře na celém světě a získala mezinárodní věhlas, ale velkými se tihle moji vybraní autoři stali právě literárními maličkostmi, pro které si je čtenáři oblíbili a zamilovali.
František Nepil do této elitní galerie spisovatelů patří už dlouho - jako vypravěč, kterému stojí za to naslouchat.
František Nepil je rozený vypravěč, ne snad povoláním, ale posláním. Když se ozve jeho hlas, zabrání člověku spěchat. A teprve potom pochopíme, že jsme vlastně nikam nespěchali a čas, kdy jsme se zastavili s Františkem Nepilem, byl časem dobrým a požehnaným.
Miroslav Horníček tohle napsal před dvaceti lety, ale platí to dodnes. Stejně neomylně, jako najdu podle vůně mateřídoušku nebo heřmánek u cesty, poznám i skromnou člověčinou provoněné vyprávění Františka Nepila.
Vzpomínkou na něj zůstává především úsměv. Co si člověk může přát víc?
Autor: Robert Tamchyna
čubík, 27.04.2013 16:14:43
František Nepil v pořadu: Soukromý dotazník
František Nepil - dílo
Romány a povídky:
Kde jsi chodil, Satane?, 1966
Srpen s Bejbinkou, 1966
Jak se dělá chalupa, 1968
Lišky, dobrou noc, 1971
Střevíce z lýčí, 1982
Dobré a ještě lepší jitro!, 1983 (ukázky)
Malý atlas mého srdce, 1991
Lipová alej, 1985
Pět báječných strýčků, 1987
Nedokončené rozhovory
Kněžnin prsten, 1990
Satan s prstenem
Slova mezi barvami
Tělověda
Jazykověda
Má stoletá lásko
Dobrou a ještě lepší neděli, 1992
Dobrá a ještě lepší jitra, 1996
Ohlédnutí, 1998
Minifejetony
Pro děti:
Kola, strojky, nápady, 1963
Já Baryk, 1977
Polní žínka Evelínka, 1979
Naschválníčci, 1981
Štuclinka a Zachumlánek, 1994
Pohádky z pekelce, 1967
Makový mužíček, 1976
Lišky, dobrou noc, 1971
Zobáček mi namalujte červeně, 1983
Pět báječných strýčků, 1987
Pohádková lampička, 1992
Strašpytýlek
Podívánky
Dramata:
Apokryfy z éteru, 1989
Noc a skála
Oldřiška
František Nepil - dílo
Romány a povídky:
Kde jsi chodil, Satane?, 1966
Srpen s Bejbinkou, 1966
Jak se dělá chalupa, 1968
Lišky, dobrou noc, 1971
Střevíce z lýčí, 1982
Dobré a ještě lepší jitro!, 1983 (ukázky)
Malý atlas mého srdce, 1991
Lipová alej, 1985
Pět báječných strýčků, 1987
Nedokončené rozhovory
Kněžnin prsten, 1990
Satan s prstenem
Slova mezi barvami
Tělověda
Jazykověda
Má stoletá lásko
Dobrou a ještě lepší neděli, 1992
Dobrá a ještě lepší jitra, 1996
Ohlédnutí, 1998
Minifejetony
Pro děti:
Kola, strojky, nápady, 1963
Já Baryk, 1977
Polní žínka Evelínka, 1979
Naschválníčci, 1981
Štuclinka a Zachumlánek, 1994
Pohádky z pekelce, 1967
Makový mužíček, 1976
Lišky, dobrou noc, 1971
Zobáček mi namalujte červeně, 1983
Pět báječných strýčků, 1987
Pohádková lampička, 1992
Strašpytýlek
Podívánky
Dramata:
Apokryfy z éteru, 1989
Noc a skála
Oldřiška
zzlatý, 02.05.2013 09:55:42
Vypravování Františka Nepila nemělo konkurenci. Jeho vnímání světa, s filozofickým pohledem na lidské problémy, které mnohdy proměnil na malicherné, v poměru k věcem opravdu životně důležitým. Osobně jsem jej neznal, ale moc rád jsem jej poslouchal v "Rozhlasu po drátě". Když bylo 15.výročí od jeho úmrtí, tak jsem uváděl v Knihovně Jiřího Mahena v Brně soutěž kreslení pro děti pod názvem "Co se skrývá v makovici", jako připomenutí na tvorbu Františka Nepila.
čubík, 05.05.2013 09:27:46
zzlatý: ...František Nepil byl kouzelně lidský a neopakovatelně osobitý vypravěč, pokud bych k němu mohl někoho přirovnat, tak by to byl Jiří Anderle, který cca 15 let namlouvá pro rozhlas pořad "Láska za lásku"...
...zajímavě vypráví o svém životě a pořád má co říci...
...se obávám, že v dnešní uspěchané a vším možným balastem zahlcené době, se takoví vypravěči už nenarodí...
...zajímavě vypráví o svém životě a pořád má co říci...
...se obávám, že v dnešní uspěchané a vším možným balastem zahlcené době, se takoví vypravěči už nenarodí...
Pokud chcete vložit odpověď, musíte se přihlásit.