Diskuzní fórum

Hrnčířství je řemeslná rukodělná výroba jemné keramiky, zejména nádob, z plastické hlíny, která po vypálení dává pevný a trvanlivý střep. Je to jedna z nejstarších lidských technologií a různě zdobené hrnčířské výrobky mají velký význam pro archeologii. V poslední době hrnčířské užitkové výrobky nahradil v bohatších společnostech nejprve porcelán a později umělé hmoty, takže hrnčířství se stává spíše uměleckým řemeslem.

Hrnčíř zpracovává speciální hlínu, směs hlinitokřemičitého jílu, písku jako ostřiva a vody. Může ji tvarovat rukama a primitivní nádoby se vyráběly navíjením tenkého válečku hlíny; výsledná nádoba se pak ještě uhladila. Už v 6. až 4. tisíciletí př. n. l. však v Mezopotámii objevili hrnčířský kruh, otočnou desku, kterou roztáčí pomocník, hrčíř sám nohama, anebo dnes elektromotor. Na kruhu se dají vyrábět dokonale rotační tvary, většinou „vytahováním“ z okrouhlého koláče hlíny rukama. Vytočený tvar se pak ještě dotváří o nerotační prvky jako je hubička nebo vytlačované ozdoby, případně se přilepí ucho.

Vytvarovaný výrobek se nejprve na vzduchu suší a pak vypaluje při teplotách mezi 1100-13000C, kdy se materiál ještě netaví, nýbrž slinuje. Nejstarší způsob vypalování je v otevřeném ohni, kdy se výrobky prostě obklopí dřevem, které se zapálí. Velmi dávno se však začaly užívat různé pece, které šetří palivo a dovolují dosahovat vyšší a stejnoměrnou teplotu. Podle toho, zda je v peci spíše oxidační nebo redukční atmosféra, budou mít výrobky spíše červenavou anebo černou barvu. Tradičně se užívaly dva druhy pecí, horizontální a vertikální, případně i pece s více komorami na sušení, pálení a glazování.

Vyspělejší hrnčířství užívá rozmanité techniky zdobení, jednak plastického (vtlačování, vyrývání, přilepování), jednak povrchového malování. Také zdobení se může dělat na kruhu – tak vznikají pravidelné kruhy a vlnovky na povrchu hrnců, džbánů, misek a talířů. Povrchová výzdoba se může vytvářet před vypálením, obvykle se však na vypálený střep nanášejí různé polevy (glazury) a vypalují podruhé při nižší teplotě. V průběhu staletí nastřádali hrnčíři bohaté zkušenosti a vynalezli velké množství různých technik a glazur, zejména olovnatých nebo alkalických. Polévaná keramika je dokonale nepropustná, lépe se umývá a déle vydrží.

V historických dobách bylo hrnčířství důležité a velmi rozšířené řemeslo, které se časem soustřeďovalo do určitých oblastí se zvláště vhodnou hlínou a řemeslnou tradicí. Od pozdního středověku vyráběli hrnčíři také kachle na stavbu kamen, obvykle polévané a často bohatě zdobené. Velký rozkvět zažilo hrnčířství v 16. století v severní Itálii, kde vznikla také dokonalejší fajáns a majolika s bohatou malovanou výzdobou. Ještě později se vyvinuly různé druhy kameniny s vyšší teplotou vypalování, takže nádoby jsou ohnovzdorné. V našich zemích se proslavila tzv. habánská a později holíčská keramika na jižní Moravě, ve Slezsku byl známým střediskem hrnčířství Boleslawiec (něm. Bunzlau). Lidové hrnčířství je významnou složkou lidového umění zejména na Moravě.

V okolí Prahy byla střediskem hrnčířství Zbraslav a až do druhé světové války bývaly velké hrnčířské trhy na malostranské Kampě. S rozšířením průmyslové výroby porcelánu v 19. století a s nástupem umělých hmot ztrácelo běžné hrnčířství na významu a od poloviny 20. století se provozuje hlavně jako umělecké řemeslo nebo koníček.

zdroj: Wikipedie

Hrnčířka - Miluše Hlavinková, Litovel

TV Beskyd: Jak vyrábět keramiku

Výroba jednoduché pece

Krásná práce,není nad hrnek vytočený v ruce a z těch od Milušky co mají tenký střep kafíčko opravdu chutná:-).Je to těžká práce ale dává taky volnost a svobodu.Tak mě potěšilo potkat ji tady,většinou se potkáváme na jarmarcích:-)

divoženka1: ...to je prima, že ji znáš...:)
...na první podívání mě zaujalo, jak jí dílo pěkně rozkvétá pod rukama a ještě s povídáním o řemesle, životě...
...hned jsem věděl, že ji sem přidám...

...jednou za dva měsíce budu představovat další řemesla našich předků, jak je kde dohledám...

čubík: Díky Ti,tvá dezertační (hotový dezert:-)) práce je na jedničku. Hliněnou šmouhu na nos pro štěstí.
Myslím,že u hrnčířiny platí několikanásobně - Kdo jednou zkusil,nechce jinak.
Esli Pámbu dá a budou letos Počátky,přivezu ten slibovanej hrnčířskej kruh a můžeme si točení vyzkoušet všici.
A přece se točí!

zvířenka: ...snad nejsem sám komu připadá, že v mazlení se rukou s tvárnou a vlhkou hlínou, je cosi zvláštně erotického...
...a ještě když vzniknou ty krásně oblé tvary, které přímo zvou k polaskání...;-)

...joo, to je bezva nápad, zkusit si ve vlastních rukou něco hliněného stvořit, tak snad Ti to na Počátky vyjde a užijem si přitom i fůru legrace...:)
...naše výtvory sice nebudou vypáleny, ale nafotíme, natočíme, bychom se všici i po letech kochati mohli......