Diskuzní fórum

Před sto lety (a měsícem, přesně) zemřel jeden z nejznámějších českých umělců přelomu 19. a 20. století Mikoláš Aleš. Vyzdobil pražské Národní divadlo a vytvořil přes čtyři tisíce ilustrací. Nejznámější jsou ty z knížek Špalíček a Staré pověsti české.
...

Narodil se jako třetí syn rodiny Alšů v Miroticích 18. listopadu 1852. Alšové, jež se do Mirotic začátkem 18. století přestěhovali z Písku, byli zámožnými mirotickými občany, jimž původně patřila usedlost po nich zvaná "Alšovna". O usedlost však nakonec přišli, stejně tak jako o rodinné jmění.
František Aleš, otec, byl písařem v Miroticích a okolí a ke konci života se stal městským tajemníkem. Matka, Veronika Alšová rozená Famfulová, byla prostá žena z lidu.
Otec František Aleš se snažil svým dětem dát co nejlepší vzdělání. V Miroticích neměl dobré výdělky a proto prodal chalupu v Rybářské ulici a v lednu r. 1856 se celá rodina stěhuje do Písku a odtud ke konci téhož roku do Prahy. Ale ani tam nemohl najít uplatnění, proto se v únoru r. 1858 stěhují zpět do Mirotic.

Na čtyřletého Mikoláše působila Praha silným dojmem a už v té době začal kreslit. Ale dětství prožíval v Miroticích. Již jako šestiletý si kreslil jesličky o vánocích r. 1858. Alšovi bratři studují v Písku, kde bydlí se strýcem Tomášem.
Při pobytech bratrů doma Mikoláš často doprovázel Františka na nedalekou samotu do dvora Buda. Tam poprvé uviděl Márinku Kailovou, svou budoucí ženu, která tráví jako sirotek dětství u dědečka Baťka. Roku 1862 odchází i Mikoláš Aleš na školu do Písku a žije tam spolu s bratry a strýcem Tomášem. V roce 1865 umírá jeho bratr František na souchotiny a o dva roky tragicky zemřel i jeho bratr Jan.
Roku 1865 vstupuje Aleš na gymnázium, ale pro neshody s profesorem je nucen školu opustit. Poté se učí u mistra malířského v Písku. Na podzim r. 1867 vstupuje do 2. třídy písecké reálky a zde studuje až do května r. 1869.
Na podzim r. 1869 odjíždí studovat do Prahy a stává se žákem akademie umění. Před odjezdem do Prahy mu umírá matka. Další léta studií jsou silně poznamenána hmotným nedostatkem, snaží se přivydělat si vyučováním kreslení a od roku 1872 ilustrováním "Palečka". Maluje a pilně tvoří. Alšovy prázdniny v Miroticích r. 1874 nepatřily k bezstarostným. Jeho otec, který se podruhé oženil, postonává a téhož roku umírá. S macechou se Mikoláš nikdy nespřátelil, a tak ujíždí do Prahy, kde je ve svých 22 letech úplně sám a bez jakékoli podpory.
Na podzim r. 1875 nastupuje vojenskou službu. V roce 1876 potkává opět svou lásku z dětství Marinu. Roku 1877 se Aleš odstěhoval do Suchdola k příteli Brandejsovi, kde strávil bezmála rok života. Zde se zrodila myšlenka na vytvoření slovanských cyklů, z nichž vytvořil cyklus "Vlast". V r. 1878 se Aleš zúčastnil konkursu na výzdobu národního divadla, kde na návrzích pracoval společně s Františkem Ženíškem. V lednu 1879 dokončili kresby a v konkursu zvítězili.
V Miroticích v kostele sv. Jiljí se 29.4. 1879 Aleš oženil s Marinou. Aleš si zařídil skromnou domácnost na Malé Straně v Praze.
Poté podle smlouvy odjíždí na studijní cestu do Italie a po návratu tvoří během let 1880 - 81 14 velkých kartonů lunet "Vlasti". V r. 1881 ilustruje Arbesova "Šotka". V r. 1884 se Aleš rozešel ve zlém s Františkem Ženíškem kvůli autorství na výzdobě Národního divadla.
Roku 1889 mu vychází cyklus ilustrací národních písní "Osiřelo dítě" a další cykly. Za svého života došel největšího uznání na Národopisné výstavě v r. 1895, kde bylo vystaveno mnoho Alšových sgrafit. R. 1896 vydává spolek Mánes prvou samostatnou publikaci o Alšově díle.

K šedesátým narozeninám byl Aleš jmenován měšťanem pražským a byl mu udělen titul inspektora kreslení na měšťanských školách a rádce v dílech uměleckých. Poslední návštěvu v Miroticích uskutečnil Mikoláš Aleš v r. 1912. Na jaře r. 1913 vytvořil svůj poslední akvarel "Sv. Václava".
Zemřel v Praze z 9. na 10. července 1913.


Od úmrtí M. Alše uplynulo 100 let

Tomáš Famfule, švališér (k životopisu Mikoláše Alše)

Obrázky

Bylo zajímavý, jak v některých starších českých filmech byl Aleš vykreslován jako proletářský, chudý a "vrchností" neuznávaný malíř.
V jedné besedě (zúčastnil se jí prastrýc) s Alšovou dcerou, která vzpomínala na tatínka, tato poznamenala: nikdy jsme na tom nebyli špatně. Nevzpomínám si, že bychom neměli služku.

PS
Dík Čubíku za tyto kulturní vstupy. Za energii, čas ... Baví mě to a získávám nové poznatky.

R

René Vulkán: ..jsem devět let chodil do ZDŠ "Mikoláše Alše", takže ho beru jako za svého...
...a ve škole jsme měli na chodbách reprodukce jeho lunet, takže se mi dostal dost pod kůži...

...však tím vyhledáváním a pročítáním, se i já vzdělávám...:)