Diskuzní fórum

Přispějte do Národní kroniky. Váš záznam uchová po celé generace

23.5.2012 | Unikátní projekt Národní kronika se chce stát co možná největším archivem všech událostí, které ukazují na dobu a na souvislosti svého vzniku.

Cílem Národní kroniky, která vzniká v rámci projektu SENSEN, je vytvořit co možná největší digitální archiv malých i větších událostí osobního, místního i celospolečenského významu.

"Víme, že na celém území republiky žijí zajímaví a schopní lidé, jimž není lhostejný život se všemi jeho problémy, otevřenými otázkami a velkými tématy. Takové lidi chceme nalézat mezi seniory, chceme se s nimi spojovat ve snaze pozitivně měnit sociální realitu, bourat staré a mnohdy pevné bariéry a překonávat stereotypy.
Dáváme si nelehké cíle: chceme, aby se projekt SENSEN stal navíc účinným nástrojem proti vážnému a bolestivému problému zralého věku – osamění," uvedl Zdeněk Procházka, ředitel projektu SENSEN.

Ukázka:

Dětství ve Staré Boleslavi
Věra Krajíčková | 22. 10. 2013 | 16.53 | 0 komentářů

Vzpomínky na dětství ve Staré Boleslavi.

No a teď ty vzpomínky na starou Starou Boleslav. Musím začít ve 2.devítiletce, tam jsem se totiž 2 roky po válce narodila a kde byla moje maminka školnicí. Dostala to prý za odměnu, protože otec byl ve válce v koncentráku. Dodnes to nechápu, protože maminka měla malý domek Na Písku, kde se pak rozvalovala cizí rodina,než se tam nastěhoval bratr s rodinou. Prý tam byla kasárna, kde po válce otevřeli školu, tak si nedovedete představit, jak to tam vypadalo. Otec tam rozvedl vodu, skládal a nosil uhlí, štípal dříví (jinak pracoval v BSS), maminka uklízela, při vyučování přikládala (to bylo vítané povyražení při vyučování), i já pomáhala, zametala jsem chodby a šatny. Pomáhala celá rodina a po malování o prázdninách i sousedky. Ale proč to píšu - chci napsat, že to bylo místo, odkud jsem se vydávala poznávat svoje město.

Takže naproti škole byla hospoda U Silných (dnes U Jelena). Pamatuji ještě starého pána s čepičkou s třásněmi a fajkou, chodila jsem tam se džbánkem otci pro pivo. Vedle byla trafika, kterou vedl p.Pánek se svojí paní. Ta ještě doma šila. A přímo proti škole bylo pekařství U Hájků, ale to už bylo zavřeno. No a budu pokračovat Komenského ulicí směrem k náměstí. Tam bylo plno krámků a všechny se uživily. První byl malý krámek, konzum Urbanů, tam jsem moc nechodila, dnes tam nabízejí účetní služby, ale důležitý obchod byl naproti na rohu - U Fialků, dnes tam sídlí Dr.Kadlecová - zubařka. Tak tam jsem chodila pro mléko do bandasky a kulatý chleba. O kousek dál bylo papírnictví, které funguje dodnes. No a na druhé straně měli cukrářství Suchomelovi, oficiálně už neexistovali, ale chodilo se k nim, dozadu. Pak kožešník Držka, je tam dodnes. No a na rohu byla cukrárna u Šicnerů (dnes vinotéka), kam jsem běhala pro mejdlíčka za 10 hal, báječné šumáky, cukrkandl a ovocné hady. Od cukrárny přejdu ke Katolickému domu, dnešní Klášterní vinárna. Tam byla po pravé straně hospoda a vlevo kino, kde promítali Zdichyncovi (rodiče Jarmilky, paní ředitelky ZŠ). Kino bylo ještě s balkónem, pravidelně tam chodil místní strážník, pan Zalabák, jestli nechodíme na nepřístupné filmy. Škoda, že už není, tedy to kino. Za ním byla Orlovna, tělocvična, kam jsme chodili cvičit, později jsme chodili do Sokolovny u tůně.

Pokračování na stránkách:

SENSEN

Muzeum 3000 - Národní kronika

Ta Národní kronika se mi jeví jako výborný nápad. Moje vrozená skromnost mně velí poznamenat, že vím o události, která je za hranicemi katastru mé obce téměř zapomenuta (mimo můj okres zcela zapomenuta) a přitom by do této kroniky určitě mohla patřit. Protože se však o ní dochovalo málo "tvrdých" dat, připomenu ji jako povídku. Někdy ke konci března příštího roku. Proč právě v tuto dobu, pochopí laskavý čtenář až po jejim zveřejnění.

bameka: ...mě ta myšlenka hned zaujala a myslím, že si zaslouží maximální zviditelnění...
...vždyť je hodně starších lidí, jejichž vzpomínky jsou zajímavé a nemají je komu sdělit, nebo mají třeba příbuzné, ale ti o ně buď nestojí, nebo vyslechnou a většinu zapomenou (jako třeba já)...

...např. před lety jsem zapředl v Roztokách hovor před sámoškou s jednou starší paní (to jsem byl na brigádě a zrovna nakoupil sváču) a mj. mi řekla, že nejen pamatuje císaře pána, bydlela v Sarajevu, když Gavrilo Princip spáchal atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii Chotkovou - ale že ho přímo osobně znala...
...takových lidí bude čím dál méně a byla by věčná a nenahraditelná škoda, kdyby třeba jen střípky jejich paměti nebyly zachovány...
...a taky by je mohlo dosti potěšit, že o jejich, třeba jen zdánlivě prostý život, má někdo zájem...

...zde by se nabízela možnost zapojení pro domovy důchodců, různé pečovatelské služby, atd...