Diskuzní fórum

Obléhání Brna (3. května – 23. srpna 1645) byla významná událost poslední fáze třicetileté války. Brněnská posádka, tvořená 500 vojáky a asi tisícovkou příslušníků městské milice, ubránila město proti asi 28 tisícům vojáků generála Lennarta Torstensona.
Úspěch obránců odstartoval skvělou kariéru jejich velitele Louise Raduita de Souches ve službách Habsburků, zaměstnal na téměř čtvrt roku ve zbytečném a nákladném úsilí nejlepší švédskou armádu a přispěl též k tomu, že se Brno nakonec definitivně stalo metropolí Moravy (na úkor dobyté Olomouce).
Císař Ferdinand II. učinil z Brna hlavní město Moravy, zřídil zde své místodržitelství, tzv. Královský tribunál a od roku 1642 bylo Brno sídlem všech hlavních královských i zemských úřadů.

Když bylo zcela jasné nebezpečí švédského útoku, řada předních osobností města neměla dost odvahy a uprchla do Vídně.
Vojenským velitelem města byl císařem jmenován sedmatřicetiletý plukovník francouzského původu Jean Louis Raduit de Souches. Ten byl přijat pouze s malou důvěrou, neboť byl protestantem a ještě před několika lety bojoval ve švédském vojsku.
Další události však ukázaly, že tato volba byla správná. Velitel města spolu s tehdejším hejtmanem rozhodli o obnovení, zpevnění a vybudování nového opevnění.
Všechny budovy, které stály 600 kroků od městských hradeb, byly zbourány, byly prohloubeny staré příkopy, někde vytvořeny nové. Pro zajištění zásobování obyvatelstva byl zbudován mlýn na volský potah, ve městě byly vyčištěny všechny studny. Krytou cestou (strada cooperta) pak spojil vlastní město se Špilberkem.
Svou rozhodností a přístupem k zajištění obrany města si velitel de Souches brzy získal vážnost.

Velký nedostatek zbraní odstraňoval usilovnou výrobou, na níž se podíleli obyvatelé Brna.
Počet obránců města byl také malý, ve zbrani bylo 1 475 mužů, z nichž bylo pouze 426 vojáků. Všichni byli přesto odhodláni čelit osmnáctinásobné převaze obléhajících Švédů.
Obléhání Brna trvalo od 3. května 1645 až do 23. srpna 1645, kdy Švédové odtáhli – obrovské nadšení, odvaha a hrdinství obránců města bylo tedy korunováno úspěchem.

Zásobování potravinami - zákaz prodeje dobytka bez souhlasu magistrátu, píce pro dobytek a koně byla vydávána na denní příděly. Ve městě se začal projevovat nedostatek ledku, který je nutný k výrobě střelného prachu, také zásobování vázlo.
Problémy ale měli i Švédové – nedostatek potravin, vojenské neúspěchy. Další pokus Torstensona o vyjednávání je opět neúspěšný.

Brňané nechtěli nic slyšet o tom, že by se měli vzdát, naopak na výsměch Švédům na hradbách vyhrávala hudba, vlály prapory. Nato brněnští podnikli opět výpad do nepřátelského tábora a Švédy pěkně překvapili.
Obráncům města vydatně pomáhala také studentská setnina pod velením měšťana Jana Staffa. Studenti ač různých národností, při pomoci obraně Brna byli jednotní.
Ihned 24. srpna 1645 vyslal de Souches posly k arcivévodovi Leopoldovi Vilémovi s podrobnou zprávou o celém obléhání Brna a se žádostí o přímluvu a doporučení císařské milosti při náhradě vzniklých škod.
Císař Ferdinand III. vydal 22. září v Linci resoluci, která obsahovala řadu bodů, v nichž byly ohodnoceny zásluhy brněnských měšťanů.
Šlo hlavně o pomoc materiálovou, dále bylo Brno a všichni jeho měšťané na šest let osvobozeni od všech daní a přirážek. Obci byla také poskytnuta finanční výpomoc ve výši třicet zlatých formou ročního odpočtu tří tisíc zlatých z daní.
Městu Brnu byl také později vylepšen městský znak. Koncem roku 1647 osvobodil císař měšťany od placení cla, mýta a jakýkoliv poplatků ze zboží.
Brnu bylo také uděleno právo konat koňské a dobytčí trhy. Kromě těchto obecných odměn byli osobně vyznamenáni a odměněni jednotliví brněnští měšťané, vojáci a studenti.
Četní tovaryši, měšťanští pomocníci a obyvatelé brněnských předměstí, kteří se při obléhání vyznamenali, dostali v Brně měšťanská práva a byli osvobozeni od povinných poplatků.
Z vojáků byli samozřejmě nejlépe oceněni vojenský velitel města de Souches a velitel posádky na Špilberku Ogilvy. Raduit de Souches byl povýšen na hraběte, dostal darem od města Schwanzův palác na Dolním trhu a čekala ho další skvělá vojenská kariéra.

S obléháním Brna je spjata nejznámější brněnská pověst, která vysvětluje tradici, proč se zvoní na Petrově poledne o hodinu dřív.
Švédové podle ní obléhali město již více než čtyři měsíce a jejich útoky ani snaha město vyhladovět nevedly k cíli. 15. srpna podnikl velitel švédského vojska Torstenson generální útok s tím, že pokud město nepadne do poledne toho dne, obléhání skončí a odtáhne pryč. Jeho výrok se měl donést Brňanům a když byli útočníky zle tísněni a poledne ještě daleko, napadlo kohosi začít zvonit poledne o hodinu dříve; generál Torstenson pak měl dostát svému rozhodnutí a obléhání ukončit.
Brno bylo zachráněno a na připomínku této události zvoní každý den zvony katedrály sv. Petra a Pavla poledne už v jedenáct hodin.
Pověst ovšem není pravdivá a skutečnost je pro Brňany ještě příznivější: poslední generální šturm 15. srpna trval až do večera a byl spolehlivě a kompletně odražen, načež Torstenson pro vyčerpání svých vojsk a nedostatek času obléhání vzdal.
Posledních osm dní obležení se už švédské jednotky stahovaly a odvážely děla, 23. srpna už k žádnému útoku nedošlo a území města opustili poslední švédští vojáci.

Zdroj: Wikipedie

Patnáct stovek Brňanů pobilo osm tisíc Švédů.

Obrázky

Podle přesných zpráv a kronik, bylo toto přetěžké období v jedné věci zázračné: Při obléhání a nějaký čas po něm v Brně úplně vymizela kriminalita.
Lidé se společně modlili i mimo kostely, rada města se shromažďovala na dnešním Nám. Svobody okolo Mariánského sloupu k modlitbám chval, díků a proseb.
Byl zde mimořádný vliv Jezuity Martina Středy a dalších kněží.

René Vulkán: ...jojo, v těžkých časech se lidé většinou semknou, zapomenou na sváry a jsou si blíž...jak ale úzko pomine, vrací se do starých kolejí...

...o obléhání Brna napsali pěkný román manželé Bochořákovi - Ve znamení kola a draka...mám ji doma, přečtenou už několikrát a můžu jen doporučit...

Ve znamení kola a draka - román města

Byl to od obránců Brna mimořádný výkon. Možná stojí za zmínku, že v historii tohoto města ani první ani poslední. V tomto směru asi nelze hovořit o náhodě. K úspěchu proti Švédům jistě přispělo hodně okolností, ale ty nemohou snížit obdiv k těm, kteří byli pevně odhodláni bránit a ubránit své město proti přesile.

To znamená, že první letní čas si vyzkoušeli v Brně. A na rozdíl od dnešního měl velký úspěch.

Psavec: Toš už je mi jasné, kdo za to može.