Diskuzní fórum

Pod pojmem kovářství si spousta lidí představí univerzální řemeslo, kde kovář vyráběl od hřebíků vše, včetně nožů, sekyr, rytířské zbroje a vojenských zbraní. Opak je však pravdou.
Zbrojíři, nožíři, platnéři a jiná řemesla jsou samozřejmě také řemesla kovářská, ale od klasického kovářství a podkovářství se přeci jenom liší, zejména cílovou skupinou zákazníků a samozřejmě také sortimentem svého zboží.

Kovářství má tisíciletou tradici. Přestože se zprvu nezpracovávaly železné rudy, ale mnohem měkčí kovy, lze hovořit o kovářství v pravém slova smyslu. Prvotně se vyráběly hlavně zbraně, postupně však přibylo i užitné umění.
I u nás má kovářství dlouholetou tradici. Na každé vesnické vsi stávalo stavení, z jehož útrob vycházely zvonivé tóny kladiv a kovadlin.

Právě kovářství bylo základem mnoha dalších řemesel. Zprvu to byli zbrojíři a mečíři, nožaři, zámečníci, pasíři a hamerníci. Jak čas běžel, dostávalo železo stále menší a propracovanější tvary a časem se dospělo i k hodinářství, puškařství a k mnoha dalším řemeslům. Dnes obdivujeme mnoho historických předmětů, jejichž propracovanost, kvalita a umělecké zpracování obdivují mnozí návštěvníci muzeí, hradů a zámků dodnes.

Ke kovářství a podkovářství ovšem nedílně patřilo i řemeslo veterináře a lékaře. Kováři a jejich ženy odrodili mnoho dětí a také se dobře vyznali v bylinkářství a léčitelství. Do nedávné doby také zastupovali zubaře, a trhali zuby svým sousedům s pravým kumštem.

Hamerníci, tedy kováři pracující na hamru. Přestože nyní známe hamr jako zařízení pracující na vodní pohon, vždy tomu tak nebylo. Hamerníci cestovali po kraji s malým povozem a s rodinou a zpracovávali zásoby starého železa.
Protože ale pracovali s ohněm, byla jejich tábořiště umístěna poměrně daleko od vsí, protože se lidé báli ohně.
Časem vznikaly hamry stálé, ke kterým obvykle přináleželo i nějaké to hospodářství. Vodní kolo pohánělo nejen hamr, ale i mlýn. Panovníky byla navíc hamerníkům udělována různá privilegia, jako privilegium vařit pivo, či pálit milíře. Dřevěné uhlí z větší části shořelo při zpracovávání rudy. Pivo zase z velké části vypili pomocníci a tovaryši.

Život to byl tvrdý a velmi často jej znepříjemňovaly ještě potíže s nedostatkem vody, kvůli nízké hladině, nebo naopak povodně, popř. mráz, kvůli kterému zamrzl vodní náhon a nebylo možné tedy roztočit vodní kolo.

Každý hamerník byl pyšný na výrobky, které vycházely z jeho dílny. Proto je označoval cejchem- osobní značkou, aby je odlišil od výrobků jiných hamerníků. Stejné to bylo u kovářů.

Zdroj: Stará řemesla.cz

Buchlovské kování

Kovářský rychlokurz

Den podkovářů v Noutonicích

Obrázky

Chvála kovářského řemesla

díky za obohacujígí informace o našich předcích

René Vulkán: ...specielně na tohle řemeslo jsem se těšil, neb můj pradědeček a prapradědeček (z tátovy strany) byli kováři...
...ve Štipoklasech a Kardašově Řečici...

U kovářů jsem si vzpomněl na tvůj příspěvek o pilníkářích. Prostě, když mistr svého řemesla ví, čím, kdy a jak udeřit, tak i s pomocí obyčejného kladiva lze vytvářet moc hezké věci.

bameka: ...však já připomenu i další mistry, kteří zpracovávali, nebo zpracovávají, kovy všemožným způsobem: kovotepce, zlatníky, stříbrníky, mědikovce, klempíře, kotláře, kovotlačitele, platnéře, mečíře, hřebíkáře, puškaře, hodináře, atd...

...jen tito mi vystačí na několik let, mezitím vložím zase jiné - vždyť je ještě tolik řemesel o kterých ještě třeba ani nevím...