Diskuzní fórum

Arabský pokus o rozšíření „Domu islámu“ (Dár al-Islám) do Evropy přes Pyrenejský poloostrov ztroskotal 25. října 732 prohranou bitvou u jihofrancouzského Tours. Po ní následovalo už jen vyklízení dobytých území a roku 1492 konečný odchod z evropského kontinentu.
Po Arabech převzali nevděčný úkol islamizace Evropy nejprve seldžučtí, posléze osmanští Turci. Začali tím, že si jaksi mimochodem podrobili své arabské učitele, načež ovládli celou byzantskou Malou Asii, roku 1354 překročili Dardanely a vstoupili na evropský kontinent, pro změnu přes polostrov Balkánský.
Roku 1389 porazili na Kosově poli Srby, roku 1444 rozdrtili u Varny vojsko křížové výpravy vedené uherským králem Vladislavem III. (v bitvě padl) a roku 1453 dobytím Konstantinopole (Cařihradu) definitivně zničili křesťanskou Byzantskou říši...

Roku 1526 porazila turecká armáda u Moháče česko-uherské vojsko vedené českým (a uherským) králem Ludvíkem Jagelonským.
Král Ludvík na útěku z bitvy zahynul a arcivévoda Ferdinand I. Habsburský, který po něm zdědil český trůn, okamžitě vznesl nárok i na trůn uherský. Nárok však vznesl i sedmihradský vévoda Jan Zápolský, jehož kandidaturu podporovala turecká Osmanská říše.
V Uhrách vypukla občanská válka, do níž se aktivně zapojila vojska habsburská i turecká. Po počátečních úspěších byli císařští poraženi, turecká armáda dobyla Budín, pronikla dočasně až na Moravu a roku 1529 se neúspěšně pokusila dobýt i Vídeň.
Následovalo období prakticky nepřetržitých válek, během nichž Turci postupně ovládli území Dolních Uher (dnešního Maďarska) a roku 1663 se po dobytí pevnosti Nové Zámky zachytili i v Uhrách Horních (na dnešním jižním Slovensku).

Tou dobou dosáhla osmanská turecká říše největšího územního rozsahu ve svých dějinách a zdálo se, že jejímu dalšímu růstu nestojí nic v cestě.
Tedy kromě rakouského císařství, kterému v důsledku jeho geografické polohy nezbývalo nic jiného, než po několik staletí plnit nevděčnou úlohu evropského protiislámského štítu.
A to i navzdory tomu, že mělo dost starostí s odbojnou uherskou křesťanskou (byť protestantskou) šlechtou, které kupodivu nevadilo, že většinu Uher (včetně hlavního města Budína) ovládají její islámští turečtí spojenci, naproti tomu rekatolizační a centralistické snahy křesťanských Habsburků ji doháněly k dalším a dalším povstáním...

Jedno z těchto povstání, vedené sedmihradským vévodou Imre Thökölym, vyústilo v obsazení téměř celého „rakouského“ Slovenska a bylo roku 1682 završeno korunovací Thökölyho uherským králem.
To vše pochopitelně s nezbytnou tureckou podporou. O necelý rok později se Turci rozhodli využít této příznivé situace a po 154 letech vytáhli znovu na Vídeň...

Dne 14. července 1683 oblehla sídelní město habsburské monarchie turecká armáda, vedená velkovezírem Kara Mustafou a posílená pomocnými oddíly (křesťanského) sedmihradského vévody Michala I. Apaffyho na téměř 200 tisíc mužů.
Další turecký spojenec, (křesťanský) uherský král Imre Thököly mezitím na slovenském území zaměstnával rakouskou polní armádu vévody Karla Lotrinského svými pokusy o dobytí Bratislavy.

Těsně před uzavřením obležení opustil Vídeň nejen císař Leopold I. s rodinou a většinou dvořanů, ale i dvě třetiny z přibližně devadesátitisícového obyvatelstva.
Naopak asi 20 tisíc vesničanů z okolí hledalo ve městě ochranu.
Vojenskou posádku města tvořilo 72 setnin z pěších pluků Alt-Starhemberg, Mansfeld, de Souches, Scherffenberg, Keiserstein, Heister, Württemberg, Neuburg, Thim a jezdecký pluk Dubignyho kyrysníků.
Zmobilizována byla rovněž vídeňská městská garda (plk. Ferdinand markýz degli Obizzi) a oddíly měšťanské domobrany (vídeňský starosta a bývalý purkmistr Andreas Liebenberg).
Celkový stav obránců na počátku obležení tak činil přibližně 12-15 tisíc mužů.

Pokračování zde: Druhé obležení Vídně Turky

Bitva u Vídně - Wikipedie

Dny, které změnily svět (3) - video

Obléhání Vídně 1529 - video

Obrázky

Opakované ubránění Vídně před Turky bylo skvělým počinem, o tom žádná. Při shlédnutí videa o obléhání Vídně v roce 1529 mne však napadla ještě jedna věc. Totiž, že i po téměř pěti stech letech dělají válčící strany (mnohem více se to týká útočníka) prakticky stejné pitomosti v logistice.

bameka: ...při sledování videí mi poněkud běhal mráz po zádech při představě, že by Turkům Vídeň podlehla...střední Evropa by pak byla turecká a kdo ví, jestli by je vůbec někdo dokázal zastavit, kdyby chtěli expandovat dále...

čubík: To jsou zajimavé otázky, na něž lze hledat odpovědi naštěstí jen teoreticky. Já mám pocit, že pokud by Turci obsadili střední Evropu a případně expandovali dále do západní Evropy, že by to území stejně nebyli schopni trvale ovládnout. Jednak proto, že tak obrovské a nesourodé státní útvary je strašně těžké udržet pohromadě, jelikož tam zpravidla absentují sjednocující prvky. A jednak proto, že i leckterá území, která svého času měli zdánlivě pod naprostou kontrolou, nakonec opustili, což ukazuje, že i možnosti Turků měly své hranice. V každém případě by ale tato případná "válka o Evropu" byla pro náš kontinent ničivá a vzpamatovávali bychom se z ní asi v řádu staletí. Proto je jen dobře, že bitvy o Vídeň vystavily Turkům stopku.

bameka: ...pravda, velké říše se jen těžko udržují a příkladem může být třeba říše Alexandra Makedonského, Římská, či Čingischánova...všechny se dříve nebo později rozdrobily vlivem vnitřních nesvárů, úpadku a vnějších vlivů - o tom byly napsány spousty knih...
...když si ale laicky zaspekuluji, tak s takovou armádou, jakou měli Turci (+ křesťanští spojenci) k dispozici, by střední Evropu v pohodě ovládli a to kombinací několika prvků: některé státy by se před jejich útokem vykoupily (rakouské císařství), nebo by se stali jejich spojenci (sedmihradský vévoda + uherský král), nebo by se po násilném zabrání poddali a Turci by jim zaručili (jak to ostatně běžně praktikovali) svobodu náboženství, ovšem s tím, že by byli lidé druhého řádu...
...kdo by ovšem konvertoval k islámu, ten by měl perspektivu kariérního růstu až k těm nejvyšším úřadům...

...také o ty nejlepší vojáky by neměli Turci nouzi, protože malých chlapců, ze kterých by převychovali fanaticky oddané janičáry, by měli k dispozici spoustu...