Diskuzní fórum

Linhratovy – Dobrou duší linhartovského zámku je Jaroslav Hrubý. Je nejen kastelán, ale také pedagog, výtvarník, keramik a nevyčerpatelná studnice nápadů.

Jaroslav Hrubý letos slavil šedesátku. Setkání s Jaroslavem Hrubým v prostorách zámku je zvláštním druhem zážitku. Dobrou náladu a nakažlivou životní energii kolem sebe šíří jako zvláštní fluidum, kterým nasákly i tlusté zdi historické památky. Však se ho také lidé neustále vyptávají, jak to dělá, že se pořád směje.

„Na to můžu odpovědět snadno. Když se ráno probudím a zjistím, že žiju, tak už mám radost. Proč bych si měl kazit náladu malichernými spory a podobnými nesmysly," usmál se na úvod energický všeuměl Jaroslav Hrubý.

Narodil se v Ostravě, v Bruntále se vyučil malířem a natěračem. „Řemeslo mě vždy bavilo a baví. Dokonce i dnes, když je potřeba něco vymalovat ve škole a mám čas, tak se do toho rád pustím," řekl čerstvý šedesátník Jaroslav Hrubý. Maturoval na Rodinné škole v Krnově a pak se na Lidové konzervatoři v Ostravě a umělecko-průmyslové škole věnoval své životní vášni: výtvarnému umění a keramice.

V polovině osmdesátých let začal učit výtvarnou výchovu a dějiny umění na základní škole v Městě Albrechticích, kde působí dodnes. „Kromě toho mám v Albrechticích výtvarnou dílnu, kterou navštěvuje ročně asi stovka dětí a dospělých," představil se jako pedagog.

Zámek a splněný sen

Linhartovský zámek byl celá desetiletí jen nepřístupný chátrající sklad zdravotnického materiálu. Život se tam vrátil, až když v roce 2001 ruinu odkoupily za symbolickou korunu Albrechtice. Po rekonstrukci v roce 2005 se na scéně objevuje Jaroslav Hrubý.

„Založili jsme skupinu nadšenců a rozhodli se dát pořádně do kupy vnitřní prostory zámku. Měl jsem totiž sen. Mít zde něco, co nemá žádný jiný zámek na světě. První dětskou zámeckou galerii. A to se nám povedlo," řekl u obrovské žirafy, kterou společně se svými žáky vyráběl z novin.

Koncepce výstav v Linhartovech je založena na tom, že se každoročně obměňují zhruba dvě třetiny expozic. Návštěvnost každoročně roste a na příští rok už jsou všechny výstavy domluveny. „Mám velkou radost, že se nám mimo jiné povedlo se domluvit s Helenou Štáchovou na zapůjčení loutek Spejbla a Hurvínka a dalších postav z legendární Skupovy dílny," přiblížil své plány na další období místní kastelán.

Považuji se za šťastného

Návštěva linhartovského zámku se blíží ke konci, protože Jaroslav Hrubý spěchá učit do školy. Odkud se bere jeho životní elán? Měl ho v sobě snad odjakživa, anebo je to reakce na něco prožitého? „Podívejte, já jsem několik let bojoval s vážnou nemocí, pak jsem byl po sedmimetrovém pádu týden v kómatu a nebylo snad kosti v mém těle, která by nebyla zlomená," vycítil kastelán nevyřčenou otázku.

„Ochrnutý na polovinu těla jsem ležel tři měsíce ve speciálním lůžku v nemocnici v Albrechticích. Díky bohu jsem se z toho dostal a minimálně od té doby můžu říct, že si skutečně vážím života. Když tam jen tak ležíte, uvědomíte si, že spokojenost není o tom, mít třeba pět koupelen; stejně se koupete jen v jedné.

Důležité je mít kolem sebe úžasné lidi, a to já mám. A proto se považuji za šťastného člověka," uzavřel Jaroslav Hrubý.

Zdroj: Jaroslav Hrubý žije pro zámek a přátele

Rozhovor s Jaroslavem Hrubým

Poněkud skryté zázraky

Adventní rozjímání - video

Na zámku Linhartovy vás čeká čtyřmetrový Maxipes Fík

Tihle lidé jsou motorem a hrdiny současnosti. Ne ti, co na nás čučí z předních stránek časopisů.

zenge: ...takových je mezi námi víc, než si myslíme a proto je s potěšením zviditelňuji, všelijakých plytkostí a marasmu je kolem nás tolik...

...takže, kdo zná podobně pozitivní a nadšené lidi, o kterých je ale nějaká zmínka na netu, pošlete mi tip...

ten člověk je srdcař...myšleno ,že má srdce na pravém místě a duši čistou jak dítě.

Tak určitě je kvalitativní rozdíl mezi kastelány i průvodci, kteří nám rukou společnou zprostředkovávají pohled do dávnější historie. To už si na základě osobních zkušeností troufám tvrdit. Ale nevybavuju si, že bych z některé památky odcházel vyloženě znechucen nekompetentností jejich zaměstnanců. Takže bych se v podstatě přidal k výše uvedeným komentům.