Diskuzní fórum

Zdenka či Zdeňka Braunerová, (pokřtěna jako Zdislava Rosalina Augusta) byla významná česká malířka konce 19. a začátku 20. století, známá také jako vynikající grafička.

Stala se mj. i významnou a známou patronkyní několika významných českých umělců jako byl Chittussi, Mrštík, Zeyer, Marten, ale i malíř Joža Uprka, sochař František Bílek nebo Jan Zrzavý.
Sám Zrzavý se o ní zmínil jako o „…neobyčejné ženě, vtipné, vzdělané, originální.“ Dále pokračoval, “Měla báječný vkus, pronikavý rozum a zvláštní půvab. Když jsem ji poznal, bylo jí šedesát. Pro slovo nešla daleko. Veselí a optimismus měla jako málokterý člověk. Dodávala mi víru a chuť do života.“

Velká česká malířka se narodila do zámožné rodiny jako poslední ze čtveřice dětí. Jejím otcem byl tehdy významný advokát a poslanec říšské rady JUDr. František Augusta Brauner, pocházející z mlynářského rodu usazeného v Litomyšli.

Zájem o malování projevovala Zdenka již od malička, kdy trávila dlouhé hodiny ve svém dětském pokoji, kde se jen zřídka zabývala jiným koníčkem než malováním. V tom ji podporovala i její matka, (Augusta, roz. Neumannová)kterou Zdenka milovala; sama byla amatérskou malířkou a pocházela ze starého šlechtického rodu.
Její otcem byl významný a vynikající vědec, který se zabýval chemií a národohospodářstvím.

S významnými osobnostmi se mohla Zdenka setkávat už od mala, jelikož její rodiče ve svém domě hostili mnoho známých českých literátů a výtvarníků. Zde se seznámila s takovými osobnostmi, jako byli Josef Václav Sládek, ale i rodiny Palackých, Náprstků či Riegerů.

Jelikož její talent byl výrazně zjevný, začala studovat u slavné Amálie Mánesové. Zde se Zdenka naučila několik dovedností a i sama Amálie v ní rozpoznala nový talent, který je třeba rozšiřovat. Zdenku malování tak pohltilo, že mu věnovala většinu volného času, což vedlo ke zhoršení výsledků ve škole. I přesto Zdenka pokračovala ve studiích malířství, tentokrát na vyšší dívčí škole, kde se jejím ředitelem stala v té době významná osobnost Soběslav Hipplolyt Pinkas.

Zanedlouho připravila svým rodičům nepříjemné překvapení: oznámila, že se chce věnovat malířství profesionálně. Její rozhodnutí bylo tak pevné, že žádné přemlouvání nepomohlo. Nemalý podíl na tom mělo i její studium u Antonína Chitussiho, do kterého se Zdenka později zamilovala. Oba dva měli podobné zájmy - právě Chitussi přivedl Zdenku ke krajinomalbě. Pro názorové umělecké neshody ze svatby sešlo.

Ani další vztah s Juliem Zeyerem, (o sedmnáct let starším) neměl příliš dlouhého trvání. Stejně tak dopadl poměr k Vilému Mrštíkovi, který se rozpadl těsně před svatbou.

Velký vliv na její inspiraci měla i její milovaná Paříž, kterou několikrát navštívila. Poprvé ji inspiroval její budoucí švagr, spisovatel Elemir Bougres, který ji seznámil s mnoha skvělými díly Francie a představil ji některé francouzské umělce, jako byl Maurice Maeterlinck, Anatol France a další. Získala ale i jiné úspěchy: dostala šanci, kterou samozřejmě využila, na ženské výstavě v Champs Elysées a v roce 1890 v Salonu na Champs de Mars.
Paříž se jí stala druhým domovem a pobývala v ní v letech 1881 a 1885-1893, kdy navštěvovala soukromou Collarossi; kde však nebyla spokojena a vrátila se do vlasti.
Přestože Zdenku francouzské umění inspirovalo a zaujalo, zůstávala vlastenkou a patriotkou.
V Paříži navázala i řadu přátelství, např. se slavným sochařem Augustem Rodinem, který na její pozvání v roce 1905 navštívil Čechy a Moravu. Stala se tedy důležitou propagátorkou česko-francouzských kulturních vztahů.

Braunerová tvořila často v Roztokách u Prahy kde měla ateliér v tzv. Braunerově mlýnu; sem zvala své přátele a ráda s nimi trávila volný čas v poklidných besedách. Občas sem zavítal i Paul Claudel (fr. básník a dramatik), který působil v té době v Praze jako konzul. Naučila ho chápat českou duši a umění a stala se jeho inspirací knihy Obrazy svatých z Čech.
Měla ráda i moravské Slovácko, kam mnohdy zajela načerpat inspiraci do další práce. Obdivovala a milovala také venkovské a prosté lidi; pozorovala jejich tradice a viděla v nich nějvětší poklad národa. Důležitým zdrojem informací byl i její deník a skicáky, kam si zaznamenávala důležité údaje, které vylepšovala obrázkem.

Zdenka Braunerová zemřela 23. května 1934 ve své rodné a milované Praze a je pohřbena mezi velikány na Vyšehradském Slavíně.

Zdroj: Osobnosti.cz

Libri - Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918

Ateliér malířky Zdenky Braunerové

Obrazy

Člověče, tu Braunerovou jsem vůbec neznal, ... krásný obrazy

René Vulkán: ...já o ní vím docela dlouho, páč mám její ateliér kousek od baráku...
...před pár lety jsem si ho prohlédl a je v něm tak příjemně, že bych se tam hned zabydlel - akorát povodně ho občas poničí...

...obrázky některé si stáhnu a na zeď pověsím, ku potěše oka svého i mysli své...

obdivuhodná žena...
ju a její soužití s Mrštíkem byl docela očistec...ani láska jí nepomohla ho zlidštit:-)