Diskuzní fórum

Antonín Jedlička (* 1923, Březové Hory, + 1993, Stará Boleslav) byl český herec, principál, režisér, bavič, recesista, komik a imitátor, originální dětský herecký idol.
Odchovanec Dismanova souboru a burianovského divadelníka Fr. Vaňátka, začínal v Divadle E. F. Buriana. Byl to, v dobrém i špatném, svojsky tvůrčí, až maniacky hravý člověk, který uměl nejen výtečně zpívat (měl absolutní sluch, dokonale intonoval), ale také napodobovat nejrůznějších zvuky vydávané živočichy, přírodou, civilisací.
Mnozí pamětníci ani netuší, že náš film, televize i rozhlas archivují tisíce různých zvuků, pazvuků a ruchů, použitých v mnoha českých filmech a rozhlasových pořadech, např. hrozivé mlaskání legendární masožravé květiny ve filmu Adéla ještě nevečeřela.

Tonda byl ale též principálem Divadla Strýčka Jedličky, agenturní (při Pražském kulturním středisku) profesionální skupiny, hrající ambulantně po celé republice dětskému publiku. V Praze hrálo svá představení estrádního typu nejčastěji v Parku kultury a oddechu J. Fučíka.
Mezi divadelníky se těšil A. Jedlička malé vážnosti, ještě menší, než ostatní herci specialisovaní na děti.
Oproti nim se mu navíc trochu závidělo. Jako sólový imitátor a univerzální „hlasista“, i vedoucí komparsní skupiny pro rozhlas, film i dabing, dokázal vydělat slušné peníze a jako divadelní podnikatel (v socialismu!) rovněž. Dovedl, jako nestraník, svérázně vyjít i s režimem.
Choval se i v civilu jako klaun, infantil, kterého nelze brát vážně a „Stranina“ mu to i (právem?) věřila. Ideologicky či politicky byl naprosto neškodný. K 60. narozeninám dostal – opožděně – titul zasloužilý umělec. Podobně jako mnozí jiní o něj z prestižních i pragmatických důvodů dlouho usiloval a velice si jej považoval – jeho „podnikatelské výhody“ byly za “normalizace“ nepřehlédnutelné.

Více zde:
Strýček Jedlička neznámý

Drby

Česko-Slovenská filmová databáze

Mé setkání se strýčkem Jedličkou

Poslední kulišárny strýčka Jedličky

Miniatury - video

:-)Jako malá holka jsem byla dost stydlivá a když jsme se školkou navštívili divadlo strýčka Jedličky dostala jsem odvahu a jako poslední se přihlásila. Moc opravdu moc jsem chtěla na jevišti zamňoukat jako kočička:-))Milý strýček ale řekl že kočička už tam je a že mě naučí slepici.Dodnes si pamatuji jaké jsem cítila ponížení ,když mě se slzami na krajíčku nutil kvokat.No jistě ostatním dětem udělal radost :-)))Já ho ale od té doby nějak nemusím :-)

divoženka1: ...tak to jsi byla dobrá, já bych na jeviště nevlezl (a nejen jako malý), ani za hromadu lízátek a čokolády...:-)
...až v posledních letech jsem se osmělil a to hlavně vlivem srazů na Literu, posléze Libresu...
...strejčka Jedličku znám jen z televize, jako malého mě naši vodili na besídky, ale co se pamatuji, ty uváděl dr. Pixa...

...nojo, trpěla Tvá citlivá dětská dušička, když ale strejčkovi chyběla ta slepička...:D