Diskuzní fórum

Moji milí literární přátelé, paní Vrajíková (manželka od Sioraka) mě poprosila, zda byste jí nenapsali pár slov o Siovi. Dím, že by stačil střípek z vašich vzpomínek z osobního nebo jen literárního setkání. Pojďme využít tento prostor DF. Paní Vrajíkové pak odešlu link, aby si mohla psaníčka od vás přečíst.

Moc vám všem děkuji* Slávka

Já bych sem vstoupil za nás čtyři zbývající zakladatele Libresu a řeknu pár slov: dovolil jsem si zatelefonovat paní Vrajlíkové a v rámci našeho rozhovoru jí nabídl možnost zpřístupnění Siorakova účtu; nedivte se proto, jestli uvidíte jeho nick online.

Všechny Vás prosíme o taktnost.

Vzpomínám si na dobu, kdy jsme zakládali Libres, na první osobní setkání a všechny debaty kolem toho v Týnské, pročítám vzkazy a komentáře u svých děl, která mám dnes už stažená a uložená jen u sebe... na setkání v Počátkách - to se prostě nedá vtěsnat do několika slov nebo několika souvětí...

Příspěvek Churry byl přesunut do tohoto vlákna.

Churry: Byl báječný přítel, v Počátkách mi dělal společnost při cestách na místní hřbitov, kde mám své prarodiče. Vždy mě bavil, a ve chvíli, kdy jsem vstupovala na hřbitov se diskrétně vzdálil. Zkrátka byl fajn.

Byl to skvostný a laskavý člověk, moudrý, zvídavý. Často jsme spolu hovořili o problémech světa i přírodě, o jeho zahradě, poezii a lidské duši, o dobách studií..oba jsme totiž studovali mimo ČR. Býval to opravdový parťák do diskuze, uměl hájit své postoje ale i naslouchat.
Pro mne je tu pořád.

Vkládám sem odkazy na díla:

http://www.libres.cz/dilo/140128-tak-jeste-jednou/

http://www.libres.cz/dilo/140244-trem-basnikum/

Vyjádřila jsem se do poslední Siovy básně... a fakt mi není z této zprávy dobře. Dlouhodobě nemám na modré stránky čas a teď jsem dost smutná, že jsem ani netušila... Nějak mám potřebu vás všechny obejmout... tak až něco vymyslíte, prosím, přizvěte mě... některé modrásky jsem sakra dlouho neviděla, a mnozí do Počátek nejezdí...

Nedávno jsem oslavila pade...sátku... a vypadá to, že za touto hranicí je život v některých úhlech smutnější... I když... Sio je v ní vlastně mým prvním andělem...

...jen pár slov, chlape...

Až shledáme se spolu, jednou
tam, kde nemá člověk kaz
tu zpijeme se Láskou věčnou
pod obraz.

Pár slov k Siorakovi..... to prostě jde velmi špatně. O člověku který ti nabídne oslovení bratře na základě diskuzí o jedné knize od Merleho. O chlapovi, se kterým promlčíte noc na rybách a jen si ukazujete kouzla noci a ranní mlhy mlčky - jen podáním lahve.... Jedině tak jsme dokázali vzít ty naše otce na ryby. Každej svého tiše ve vzpomínkách. O třech dnech dovolený, které jsme protoulali cestou na Valchu a nenaplněných plánech. Teď už si pstruhovou povolenku na Otavu nekoupí.... a už jsme měli vymyšleno jak krást dny volna na ryby.

Na podzim jsme symbolicky připili s Čubíkem u studánky na Valše i se Siem. Ten hlt meruňky, co mi zbyl po našich rybách v lahvičce od švédských kapek.
Ještě je tam hlt slivky. Poslední co měl Radek ještě od táty. Ta už je ale jen pro nás - brácha. Já jen líznu, a zbytek je tvůj. Jen co zjistím kde máš hrob. Ne, nebudu se trápit tím, že jsem v říjnu nejel přes noc za Tebou do Studénky, abych ti podal ruku a řekl.... vlastně mlčel. Protože, co mi ta mrcha sebrala tátu, ji hodně nenávidím a i tom byly naše noční hovory. Prostě jsem neměl koule na to vidět to znova. Tak brácha, už nejezdím republikou na služebky a nespím u Tebe v Praze, ale holt budu mít cestu kolem... s lahvičkou od švédských kapek, s nápisem - slivka. A množstvím alkoholu ... asi jako těch slz, až zas budu u tebe stát. Sbohem brácha.

Tak už zase jeden básník umřel. To je smutná zpráva. Podle mne z toho plyne, že je třeba publikovat, publikovat a publikovat, dokud je člověk ještě tady, a sice publikovat knižně. Modré stránky jsou sice fajn, ale existují jenom na harddisku vzdáleného počítače.