Pohřbený příběh v běhu času,spatřuji v něm krutou krásu do které jsme sloučeni.

Potřebovala jsem ti být stromem,Ty mně korunou,proč všechny touhy jednou /uhynou/pominou/.

Stalo se jednou za panování krále Klacka, tak dávno, že už to ani není pravda.

Schváně jestli poznáte který květy jsem urval?:)

Nám všem tak důvěrně známá nebezpečná čtenářka myšlenek,podstata všech skutků a myslitelka mnohých smutků.Je to láska,ona důvěrnice.

Zapouzdření bez schopnosti kokonu opuštění.Bez možnosti lidského odpuštění.

Magdaléno, krásná.. Ženo...

Nebezpečnost touhy z nás udělala cizince ve vlastním světě.

A tak jsem ucítil její dotek..

Okouzlení proměnilo se v následné rozezlení.Čeká nás osamění.

Z lásky obnošená slova zbyla, podat mi takovou dávku jedu byla chyba.

Tohle jsem vyhrabal ze starých psaní :) Bylo to k popisu obrazu na výtvarnou výchovu :) Paní učitelka řekla, že nechápe jak mě mohlo něco tak hnusného (můj obraz) inspirovat k něčemu takovémuto. Pravdou zůstává, že prvně byl sloh, pak až "obraz" :D

Z cyklu, podzimní smrti..

...

REQUIEM

1000 let budu krvácet na kříži, dokud mě nevysvobodí ten jenž je bez hříchu.