zatmění,barevnu a Tobě.....

Romantika starých časů..koní krav a zlatých klasů

je prima když nevíte na co narazíte...

Omlouvám se předem. Prostě ve mě občas bouchnou saze a musím se vykecat. Jenom takové povídání. Dění v tomto státě mi cosi připomíná. Politika se posunula někam, kam neměla. Všichni se naučili lhát a dělat z ostatních lidí blbce. ROZDĚL A PANUJ. Na hradě sedí bolševik. Vládu vede socan. Bolševik se hádá se socanem, kdo je větší svině. V parlamentu vládnou socani, senátu velí bolševik. Všichni dohromady se řídí jen tím jedním heslem. Proč? Aby nedostali po tlamě. Pokud se budou lidé hádat a udávat kvůli blbostem, nedomluví se spolu a nevydupou si změnu. A politici, kteří se před volbami snaží jeden druhému nasadit psí hlavu, se po volbách domluví, vrazí si Brežněva a utvoří koalici. A koryta budou zase plná. O tom to přece je.

Toto mě napadlo při toulkách po památkách na severozápadě Čech, na zámku v Manětíně. To místo mě inspirovalo a má Múza tam byla se mnou. Městečko v kopcích a na 30 krásných soch, velkých sousoší, kamenných váz a kašen od různých autorů na uměle vytvořených terasách, tzv. škarpách, na náměstí nad zámkem i podél příjezdových cest. Ale k zámku. Jsou budovy, které jsou prázdné. A přesto v nich cítím jakési zvláštní chvění. Jsou jiné budovy, kterým, ač jsou opravovány a propagovány, něco chybí. Bohužel zatím nedokážu přesně popsat, co to je. Jakási nehmotná záležitost. Mnohé z budov mají cosi, čemu se u lidí říká duše. V naší zemi je mnoho krásných staveb. S duší i bez ní. A nemohou se všechny jmenovat Karlštejn. I přesto mohou být zajímavé. Zámek v Manětíně mne příliš nezaujal. Snad mne jen přivedl k zamyšlení nad duší stavby. Ale i to je dobré a jsem rád, že jsem tam byl. Snad i ten prázdný dům bez jakékoliv stopy po životě, málo upravený park a stále více opouštěné městečko mi připomíná temné časy z historie české země. Zámek byl po roce1945 jako konfiskát přidělen Státním statkům a lesům. Sídlilo zde vedení a byly zde i byty zaměstnanců. Teprve od r. 1959 je vidět snaha o renovaci. Dnes je zámek v péči Národního památkového ústavu.

Již se chystají.

před pár lety jinde psáno, ale stále aktuálno

...krásné Vánoce Vám všem, moji milí přátelé a kamarádi...

Ani nevím. Je to o podzimu.

...co bude dál?

(Mudrování)

Rudolf druhý Habsburský (1552 - 1612) byl, mimo jiné, římským císařem a českým králem. Byl nadprůměrně vzdělaným a po vzdělání toužícím mužem. Kromě alchymie a jiné vědy jej velice zajímaly ženy. Ty se také staly jeho osudem. Rudolf se nikdy neoženil. Měl spoustu milenek. Od některé z nich se nakazil syfilidou, na níž posléze umírá. Jeho dlouhodobou milenkou byla také hraběnka Kateřina Stradová. S tou měl císař šest dětí. Prvorozeným byl Julio Caesar ďAustria. A o něm píši.

Na jednom z obrazů v Svatováclavské kapli je zobrazena téměř neznámá paní.. Anna z Foix (čte se foea) a Candale (asi 1480 – 1506) byla třetí manželkou českého a uherského krále Vladislava Jagellonského. Byla dcerou francouzského hraběte Gastona z Candale a Kateřiny z Foix. Byla také spřízněna s francouzskou královskou dynastií. Uherskou královnou byla korunována r. 1502. Českou královnou nikdy korunována nebyla. Čechy pro ni byli kacířskou zemí a ona o ně nestála. Roku 1503 se jí narodila dcera Anna, budoucí manželka Ferdinanda Habsburského. Dne 1. 7. 1506 Anna z Foix umírá po porodu syna Ludvíka. Ten je zabit roku 1526 v bitvě u Moháče. Cesta na český trůn je pro Habsburky otevřena.

Leží to někde jako věc ale je to živé...

......

nevstoupití?

...

...

se sbírky smrti mé

...