http://www.youtube.com/watch?v=rCNJBopK25I&feature=related

.

Mé první haiku

...

O Vánocích nejvíc vzpomínám na ty, co už se mnou nejsou.

http://www.youtube.com/watch?v=8SbUC-UaAxE

Každá cesta někdy končí.(možná ji už někdo zná)

a já beru ...

cigoškám a časohledům....

Po dlouhé době opět zpátky.Jen nemohu začít jinak, než těmito řádky.Pokud bolest připomenu tak se omlouvám těm klukům to dlužím!A chci jim napsat...

Napadla mne nad fotografií mého vnoučka.

Kameny Nezdá se to, ale je mezi nimi i jiný rozdíl než jen ve tvaru a složení. A to v jejich pohledu na lidi. V jejich závislosti na lidech. A v oboustranné potřebě. Kámen, vlastně tedy kvádr Karlova mostu, by bez lidí neexistoval. On by vlastně byl. Ale jen jako součást hory, do níž lidé vykopali díru a z té jej vylámali a opracovali, naložili na vůz a odvezli na stavbu Karlova mostu. Tímto aktem udělali ze skály kvádr. Věc užitečnou lidem. Je viděn. Opěvován, obdivován a chráněn. Takový kámen lidi potřebuje stejně, jako lidé potřebují jej. Onehdy jsem se se svou Můzou zase zatoulal na Šumavu a kousek před Vyšším Brodem jsme si vyšli k Čertově stěně. Tam jsou zcela jiné kameny. Balvany nakupené ve svahu stěny jsou zcela odlišné od těch v pilířích Karlova mostu. Není to jen tím, že most je z pískovce a stěna ze žuly. Je to jejich pohledem na lidi. Ty balvany tvořící Čertovu stěnu lidi nepotřebují. Nevnímají je a jsou spokojeny se svým osudem. Nakupeny v neuvěřitelném úhlu nad údolím Vltavy. Obrovské, mnohatunové kusy žuly. Hladké, ale ne moc. Oblé, ale také ne moc. Dokonale stabilní, pevné a nabité jistotou „nepádu“. Nikdy předtím jsem neviděl tak spokojené kameny. Byly tam dávno před tím, než tam přišel první člověk. Byly tam již v dobách, kdy Vltava tekla na jih. A budou tam, v tom svahu nad velikou řekou, i když my tady dávno nebudeme.

***

Nad zaniklou obcí Horní Světlé Hory stojí na skále dva velké kameny. I přesto, že se v jistých časech našli vandalové, kteří se je pokoušeli odstranit, kameny stále stojí. Stojí již snad dva tisíce let. Snad jsou prací Keltů, či snad jiného národa, který, stejně jako oni (a vlastně i já) považoval Slunce za božstvo. Ty kameny vydržely stát po dlouhá staletí. Vesnice pod nimi to štěstí neměla. Byla v hraničním pásmu.

...

zbytečná. Věnováno Siovi jako rozloučení.