Viděl jsem onehdy Šumavu (Gabréta je prastarý název) z obou stran. Jsem si jist, že lidé byli na obou stranách stejní. Jen hovořili jinou řečí o tom samém. O práci, Bohu, lásce i smrti. Nedovedu si představit, že by jeden sedřený dřevorubec napadl jiného, stejně sedřeného dřevorubce jen proto, že mluví jinou řečí. Mohli se poprat o ženskou. U karet v hospodě. O upytlačeného srnce. Ale nervali se o území, víru a o politiku. Na to prostě neměli čas. Dřeli a žili tak, jak jim drsný kraj Šumavy dovolil. A mozoly na dlaních měli všichni. Jen králové, politici a podobní, mají čas na hlouposti.

Geneticky bráchu nemám, ale fakticky tři. Jeden je tu na libresu. Jo a báseň to asi není, o to víc je to o životě.

pokus o lidovou poezii

Je nutno si přiznat, že císař Karel čtvrtý nebyl žádný krasavec. Tedy alespoň podle dnešních měřítek. Byl velký, velice silný a mužný. Ale také měl velikou jizvu na tváři, křivý zkus po přeťaté spodní čelisti, kulhal, měl spoustu jizev po zraněních a hrb. Nemohl otáčet hlavou po zranění krční páteře a měl zlomenou lopatku. To vše ve 39 letech. Měl dnu a další nemoci. Ve stáří si ještě zlomil krček stehenní kosti a to jej, díky následnému zápalu plic, stálo život. Když si bral svou poslední manželku Alžbětu Pomořanskou, bylo králi 47let. Nevěstě 16 let. Nepochybně však byl ještě při síle. Byl to prostě chlap. Obdivovaný a milovaný. V dnešní době napomádovaných frajírků se svislými rameny a zženštilým chováním, poměrně nepochopitelné. Ale byl to středověk a chlap měl svou cenu. On ji má i dnes, ale to se tají.

...jen tak si se slovy hrát

-

ze sb. Vřavy

ze sb. Všechny řitě..

...

...

Ani nevím, co dodat. Snad jen. Jedna z mnohých do mé budoucí knihy o řece.

ze sbírky: Vřavy

taková jsem já ...

ze sb. Láskovin

příroda dozrává ...