Prozatím poslední část příběhu. V ní se naši hrdinové téměř dotknou nebe.

pocity

Až na vrcholky hor

...

Silniční. Vždycky tu bude...

Občas jsou náhody nepříjemné...jindy třeba ne...

bez názvu

* * *

Někdy si říkám, jak ten život letí a vlastně než si to uvědomíme, tak jsme stáří a v důchodu a teprve tehdy nám dochází, že jsme buď v životě nic nedokázali anebo že jsme jej promarnili zbytečnosti jako většina ostatních. Ale já bych vám zde velice rád popsal, jak to všechno začalo a také jak to bude nejspíš třeba i pokračovat. Věřím, že se vám následující řádky a odstavce budou velice líbit a budou čtivé stejně tak jako celý text. Chtěl bych vám v následující povídce, popsat to nejdůležitější, to co každého maturanta vždy čeká po maturitě a také jeho velmi těžké, složité a také často dlouhé rozhodování jestli je to ta správná volba či nikoliv. Chtěl bych vám zde vyprávět, o životě a studiu na vysoké škole, kde zrovna já studuji. Tak se pohodlně usaďte do svých křesel, vezměte si do ruky šálek čaje či dobrého kafíčka a začneme.

Klubko se pomalu rozmotává...

ač je ho někde mnoho, uchopit jej pěvně v rukou je nad sílu přírody

Stejný den, ale různá místa...trable nemá jen Nick...

Po veľmi dlhom čase ma znovu kopla múza, za to jej veľmi vďačím. A tým, čo čítajú/ čítali môj príbeh, sa chcem ospravedlniť za moju dlhu pauzu. Užívajte života a nájdite si trošku času na novú časť :)

nic