labuť

Moje ženská duše zaplesala
Kráse Tvé básni se odevzdala

:-)

Čas stejně měří i když někdy o tom máme své pochybnosti...

Hluboká pravda, co dodat víc
Ve vlastním já jít s čistým štítem
životu svému vstříc...

Když padá hvězda
přej si přej
a minulost tu s úměvem
jen v sobě uschovej

Přijemné letní lodní čtení... :-)

Škoda, že zvířátka neumějí číst, určitě by se Ti seskupila u domečku a chtěla knižní podobu s autogramem... Kdybych byla zvíře, tak já určitě jo! :-))

Joj, hned bych sebou plácla do trávy a jen tak koukala do nebe... krásná, jemná pocitovka!

Šeptání v stínech lamp...

Myslím, že na Tvé kůži jsou téď šaty barvy bronzu a duše se ještě koupe ve vlnkách... :-))

Chudinka malej :-))... psí oči jsou rozmilý a kdo nemá rád je a občas nějaké psí nadělelní, nemá rád ani lidi...

Děcka, Vám to jde!... :-)

Těžká jsou rána opilcova... :-))

Toho, koho chceme mít u sebe navždy, nepustíme z našich vzpomínek...

U Tebe nacházím zvláštní moc
se slovy nakládáš jak s pírkem ptačím
V lehkosti veršů a barevnosti slov
si zlehka a krásně potom kráčím

Vyznání z babiččina srdíčka
určitě uschová Tvoje holčička

Jsou události, které pochopíme až s odstupem času, třeba tahle o radosti patří mezi ně...

Přiznávám, že někdy bych ráda zapomněla, ale není mi to dáno... a zároveň vím, že to je tak dobře... Jana

Šmarjá, prosím, už nepokračuj
po pejskovi a kočičce už pláču

:-))

No, panečku to je dílko, ST!

:-))... někdo by jistě řekl, že je ze života...