Kajuta

Povídali povídali povídali povídali naší Anči na pavlači pokrejvači.. ST

R.E.s.P.E.K.t.

Maybe I´m A Lion..

ST..

Ale TA RADOST, když se zase nalezne... :)

zelená víla: Někdy taky nemůžu najít slova. U některých dílek. Nebo drobných dojmů i mimo dílka. Takže si troufám tvrdit, že chápu. Stává se i mně.
Vlastní verdikt ale raději svěřuji do rukou druhých. :) A kdoví, možná budu mít něco podobného, až budu na modré besedě u Tebe. :)

Jedna dívčina mě nedávno skoro poslala k zemi statickým výbojem. :) Ještě, že jsem měl pevný a dobrý boty.

Rozložené noty deště. Kap, kap. Čtení ze srdečních map.

Díky za zastávku, kamarádi.

zelená víla: Což se jen tak nepovede, máucta. Zapomněl jsem.. smeknout. =)

animáčku, dobrosrdečná ukolébavka ve jménu naděje.

zelená víla: Díky, snažím se, aby to bylo alespoň trošku k světu.

Kájo.. tohle všechno je moje. :)

myšlenka pouhá: Samozřejmě, byli to raubíři, tihle severští ogaři, ale v jejich rámci a jejich skupině a jejich víře a jejich pohledu byli "dobří" ti co se nejvíc oháněli sekerou, mečem, nebo půllitrem. :))

Jaro si z nás tropí šprýmy. Převléká si se zimou šaty a myslí si, že to nepoznáme. :))

A hledat, hledat podle stop. Krev vášně hranic nad otop. Díky, inspiruje. :)

Ustalo srdce, tělo zledovatělo,
semkla se ústa a oči zavřely;
na světě zas, však ne už pro svět tělo.
Kdo je ten člověk? Umřelý.

Už aby se vylíhlo to žlutý kuře.

Magické cosi, historií opředené

Čapí expres. Jaro, chvátej.