Mbonita

přijde mi to velmi upřímné sdělení, mužsky poeticky přímé,ale ne bez emocí...
málo mužů dokáže říci co vnitřně prožívá Františku..

pravdou je ,že ty zahalené části hodně dráždí fantazii:-) takže někdy lépe rafinovaně zahalit..:-)

šíš...ale fakt je,že žárlivost má tisíc očí a ještě víc uší...:_)

jeřabinová hladina medově zve..
žilkou mechovou
ulehni Aescule:-)

zavoněla..blízkostí a vanilkou:-))Sedmikrásko

krásné,žensky poetické a něžně melancholické

čas nespí...mžiká třeba
a krása..to je kousek ...chleba
pravda ta tvář má
někdy anděla..jindy staré ženy
když čteny jsou modlitby pro štěstí
pro drobné ratolesti...

v rytmu tepu tepu..

přiznat si pravdu..umět se smát, snít i radovat
a to vše s pokorou k sobě i druhým
tak to mám ...a pracuji ráda:-)

voní i zvoní:-) ha

jsou sny, iluze, slabosti..ale i rozhodnutí a kroky do slunce ..dcerko a je to o statečnosti a volbě...

sny jsou posly bohů..a vejít je třeba něžně...:-)

kdo prohlédne...vidí mluvit srdce a zpívat pravdu..

posílám radostnou energii...ber:-)

řekni voní Dendranthema...
je žena
září sluncem do mlhy
lehce pochuchaná
když rána vzdechnou ostře modře
a tráviny navléknou si pavučinové punčochy
Zase
v čase dialogů jin a jang
Večery zní ,paže v objetí malátní
odkládá se ego na křeslo emocí
a svatí chvilku spí
oblékni mi....záři...

psáno ostrým perem...mám to takhle ráda..

v pravdě okamžiku...

jsem..sen:-)
zaznělo kdes....

trochu strašidelný obraz..

svádivá..:-)