Mbonita

miluju tvou poezii

skvělá

člověk by měl umět žít i sám se sebou...takže samota je někdy i očistná a důležitá...
pak je člověk připraven sdílet..

starobyle slovně to zní,ale líbí se mi

taková má být námořnická..drsná,upřímná a opravdickky odvazovka:-)

ST

slova tu jsou zbytečná
ve básni je Tvé já..

mé místo srdcové se zove..Zalíbené:-)

moudrá a krásná báseň Katko

dodám jen..nežádej přízeň od toho kdo Ti ji nechce dát...je to zbytečný

lepší bezbodí a pocit svobody:-)

jdu taky na pole..tam jsem svobodná jak vítr..tam je ten pravdivej život..

někdy děje zachytíš..víš..

double time...

nejlepší je svou múzu objímat..než o tom psát:-)
krásné a horoucí..jako vy:-)

St

nejsi sama ,kdo se občas vrací a hledá nejen věci,ale i vnitřní mír..

kdo nechce vidět nevidí..kdo nechce slyšet neslyší..

pobavila mne...nejlépe řešit parohy umí v Latinské Americe..tam to má fakt šmrnc:-))

zklamání se mají odžít..ne odpít...
tak to vidím já..

nádherná báseň
ST

Ano..lidé se naučili škatulkovat a označovat slovy divný,jiný,zvláštní...
ale já zastávám jen jednu skupinu...jsme lidé...a světýlka si nosíme v srdcích,očích a ty se pak mění v úsměvy a kdo to nevidí je slepý...a kdo nerespektuje druhé a staví bariéry v sobě je velký citový žebrák...

i žena může býti filosofem...