M.A.Rek

Lilith: Jo, s verši je to jako s plísní a některými pranárody. Nenápadně se objeví, a po chvíli jsou všude. U veršů jsem ale taky rád, že tu jsou. Díky.

Květka Š.: Besinka: Děkuju, dámy. :o)

Besinka: Děkuji a rádo se stalo. ;o)

Lilith: U tak vrtkavé dámy je vžy o čem psát. Díky.

V zákoutí času
hrách házen je na stěny
z papíru lodičky
kapesníčky oplachtěny

Ze zákoutí času
vlnkami ze slz slaných
lodičky vyplouvají
však v té chvíli kdosi kých

Do zákoutí času
po kýchnutí vlny se dmou
burácí a dřou
o útesy času i lodičku mou

Na konci času
na jeho pustém pobřeží
loďka z papíru tone
a čas na věky trosečníky střeží

Jak bez kalhot domů šel
kolkolem pumpy Schell,
přelézt plot chtěl, ouuu, Lee,
mezi plaňky přiskřípl si kouli.

A jiné chvějí se studem,
že plamen nerozpálí
je samé, ani s druhem,
a jen lásku na uhel spálí
a úhlem tím jen verše píší
jak cit lásky je žhavý,
a vášeň z aktů čiší
úhlem malovaných, ač ví…

Lilith: Děkuji. Však zahálet se nemá... ;o)

Lilith:
Děkuji, milá Lil,
to s přivřenými víčky
jsem si trochu snil.

René Vulkán: Besinka: Díky ;o)

Fíha...

I Tobě...

S babi Ti nepomůžu, je mi líto. Snad Tě rozesměji jako dědek:

Když jsem byl v blázinci
ve svěrací kazajce
lapiduši, ti zločinci
zmalovali mi vejce

A nad vejci na ten proutek
přivázali pentličky
lezou mi ze šortek
no nekoukejte lidičky

Paráda. A na doplnění:

Je jako obrázek od pana Lady
a má bezesporu samé klady,
je to tím, že malovaná je jen,
a originál není, je nám utajen,
to je případ slečny Lady

První i druhá Hanička
lísat se chtějí obě dvě,
„běž pryč, on chce jenom mne,“
přou se jako pejsek a kočička.
Tak kterou? Tu bez trička!

Netušíte, co je to za dřinu
přesvědčit Kateřinu,
že má krásné oči, líce,
že je skvělá převelice,
a dostat ji pod peřinu.

Gándhí: Besinka: Děkuji, těší to.

Lilith: Květka Š.: Dámy, děkuji Vám i latentním.

Ahoj Jitko, taky při Tobe stojím...

Na okně na římse sedává mi Anděla
často přes okno na mne hleděla

Laškovně říká mi, ať pro štěstí si sáhnu
na její ňadra, no tak se nahnu

A opravdu, štěstí mám, včas jsem uhnul
neb o patro výš soused z okna žuchnul

Byl první aprýl, toť žertů čas,
zase jsem naletěl, sper to ďas...

Tož alespoň pohádky Květky
pobaví staré dědky.

Pěkné, hodně štěstí. To u mne je to jednodušší:

Stát před ní nahý, je jedno která žena, čí,
no, ta by ale vyvalovala oči...

Po tom prahne všech chtíč...
... zrcadlo na klíč.