M.A.Rek

Věru, těžký rok.

Oči do světa i do sebe
umývám, okna i s okenicemi,
i půlrok stírám z žaluzií,
těch zaprášených očních víček,
a v koutcích místo slz
plné šatníky nacházím –
puntíkaté róby berušek
a pláště motýlů plné ok,
krovek tmavé fraky
a smaragdů barvy taky,
jen nositelé jejich již nejsou,
jen z nich prach se práší
a v průvanu se snáší
až tam kdesi do kdysi
jako i my jednou...

Lilith: Děkuji. I za těch 1440 s rudými květy.

po operaci chybí mi dolní končetina
a ani stát teď pořádně nemohu
předepsala mi na to viagru doktorka Tina
ať stojí to jinde, když nemohu na nohu

Tak trochu zrychlení volného pádu, co?

Až jsem z toho všeho dostal chuť na zmrzku.

Do žínky... ST

Kdo by to nebral?

Kampak jít?
No, přeci s námi!

Pěkně jsi si máknul.

... a náladová pohádka.

:o)))

Dota Slunská: Joj, to i mne. Když jsem tam jednou seděl v trávě a maloval, nejen genius loci byl až hmatatelný.
Děkuju.

Inspirativní...

říkala mi stará
kdybych furt nepil
tak by mi i dala
a tak pyjem, pyjem, pyjem

Na šňůře matka visí
cérečka na to hledí a dumá
jak pak to asi souvisí
s tím, že šroubek kdes bloumá

Jen patnáct miliard zavřených víček...

Děkuji, Lil.

když kalné je ráno
buď sluncem sobě
a slunce tebou
hřejí tváře obě

Jo, té kočce, co se nestydí
vidět je i kožíšek, no vše,
ona totiž neví, že ji kluci vidí
večer k oknu vzhlédnuvše.

Takyzemědělec...

Už je jaro, tak honem, honem,
onanuje Jura nad záhonem,
prý je třeba zasít semeno,
no, on byl Jura vždy vemeno,
v blbostech je rekordmanem.