Slávka

Bez toho dodatku bys to nebyl Ty :*)...*

Fuj, čubajs, kam to koukáš? ;*)

Hezky jsem si dnes u Tebe početla a zůstala dlouho, což se mi u jednoho autora zas až tak nestává. Verše nenucené, někdy ostré jako břitva a přec plné člověčenství*

Mudruji s Tebou* a jinak jsem ouplně zticha ;)

Ňam*

Chm chm chm chm chm... Si tu chroňám... *

Jednou, snad…

.
.

Tolikrát
před Tebou
stojím tu nahá

a hvězdy mizí z čar
v rukověti noci

. . .

Zapaluju svíčku
Snad
Jednou
Prosvětlí…

A

člověk přijímá
a odečítá
ztráty

. . .

*

jablůňky už kvetou

*

mizím v stráních šípkových keříků
a réva nepoví…

jednou
snad

*… mne najdeš

.
.

Tohle si říkám já o stromech, které rostou na skaliscích. Z pohledu člověka mají málo a přesto dokáží odolávát rozmarům počasí a být* Ne nadarmo mezi lidmi koluje rčení, že příroda je moudrá :*)

Voňavá*

Je plná pokory a vnitřní rovnováhy*

Těžko hledám slova k jakémukoli komenáři. Dím, že ho ani Tvá báseň, Jiří, nepotřebuje... *

No totok...
Houska!
;) *

Výborná!*

Již je na obzoru *

Věřím Ti úplně všechno :*), tihleti cipísci dokáží dospělého člověka absolutně odbourat. Nuž a zlob se! :*)

Však si ty Tvé poklady z Počátek pamatuji :*)... *

Lotyčka bojovnice*
Vstát člověk stejně musí a pokud je to s odhodláním dál bojovat, pak není ztracený*

Si Tě dneska prostě mlsám. Jsi mi krapet připomněla svými verši Karlu Erbovou*

Ani nedutám...*

Na Tebe se opravdu vždy vyplatí, Lotyčko, počkat. Si pak tu krásu užiju ještě více*